Chytře „zeleně“

Read more!

Zelené iniciativy firem jsou stále častější a je pravděpodobné, že budou brzy nutností pro přežití v konkurenčním boji. Jako součást CSR aktivit tak hrají významnou roli v celkové strategii sociální odpovědnosti firem. V některých zemích ale tlak v tomto směru vychází také přímo od centrálních vlád. Příkladem je Velká Británie, kde byl v minulém týdnu představen návrh na označení uhlíkové stopy (Carbon Footprint) produktů, tak aby se zákazník mohl při nákupu orientovat i podle této informace.

Václav Klaus by tohle opatření pravděpodobně nazval zeleným terorizmem, protože uhlíkovou stopu on sám ještě nikdy neviděl. Nicméně i přesto, že by označení nebylo povinné, velká společnost jako Tesco hned oznámila, že na výrobcích, které bude ve svých obchodech prodávat, toto označení bude uvedené. Uhlíková stopa se tak okamžitě stala součástí konkurenčního boje. Britové jsou v tomhle ohledu stále více citliví, což si Tesco velmi dobře uvědomuje. Z výzkumu, který provedla agentura YouGov pro firmu AA vyplynulo, že Britové v současnosti plánují cesty a nakupují auta s ohledem na svou uhlíkovou stopu. Letecká doprava totiž způsobuje prostředí ve srovnání s ostatními dopravními prostředky největší zátěž CO2. 30 % Britů proto plánuje jet na letní dovolenou raději autem a 20 % z nich uvažuje v příštím roce o nákupu šetrného automobilu.

V českých luzích a hájích tak daleko ještě nejsme, nicméně poslední statistika týkající se množství recyklovaného odpadu v Praze je rozhodně povzbudivá. Ve srovnání s rokem 1998, kdy občané recyklovali pouze 3 % z celkového odpadu, to dnes dělá celých 17 %. Slušný nárůst. Zajímavé by bylo vědět, z jakých zdrojů nejčastěji lidé informaci, která je motivuje recyklovat, získávají.

Quo vadis press release?

Read more!

Tradiční tisková zpráva jako forma sdělení nedávno oslavila stovku. Nyní se pomalu a věkem unavená ubírá směrem k nejisté budoucnosti. Na paty jí šlapou nepřátele soustředící se kolem webu 2.0, říkají si blogy, videoblogy, RSS čtečky či podcasty. Dožije se tisková zpráva alespoň dalších deseti let anebo se máme připravit na její odchod do věčného archivu?

V tomto duchu dnes uvažují někteří vyznavači a aktivní uživatelé nových technologií z oblasti marketingové komunikace. Ruku v ruce s otázkami, zda nastal opravdu čas na radikální změny, a zda je třeba výrazně měnit to, co relativně dobře funguje.

Nové technologie přinášejí rozsáhlé variace na sdělování informací, na první pohled snazší a vycházející vstříc pohodlným uživatelům webu 2.0, kteří jsou dobří zákazníci a je jich čím dál více. Objevují se termíny „tisková zpráva 2.0“ nebo „tisková zpráva pro sociální média“ (Social Media Release), které označují formu tiskového sdělení na bázi vychytávek webu 2.0.

Tisková zpráva 2.0 má podobu multimediálního formuláře, který soustředí informace v různých formách. Najdete v ní krátký popis zprávy, odkaz na podcastové nebo MP3 sdělení, fotografický materiál či názorná videa. Nabízí se k umístění na záložkové portály jako je del.icio.us, což je úschovna odkazů, kam si pod svým účtem můžete umístit odkazy na vaše oblíbené články či blogy, nebo si ji můžete nastavit ke stahování RSS čtečkou.

Příkladem tiskové zprávy 2.0 je tento template na obrázku níže (zdroj: www.shiftcomm.com/downloads/smprtemplate.pdf).
Nebo jiný příklad nové tiskové zprávy od Coca Coly: http://www.flickr.com/photo_zoom.gne?id=476995838&size=o

Kritikové nové formy poukazují na příliš velké množství informací a zdrojů, které novinářům zbytečně komplikuje život, a na rozdíl od klasické formy zabírá více času. Pro českého píáristu a běžného novináře je to zatím pohled do daleké budoucnosti. Přece jen zatím ne každý novinář pročítá zprávy přes RSS čtečku, je ochoten poslouchat podcasty či procházet videa, na jejichž základě by chtěl napsat zprávu. To samé platí o některých skupinách příjemců našich sdělení. Např. rostoucí cílovou skupinu seniorů multimediálně zatím nejspíš neoslovíme.

Výborně se ale bude hodit pro přípravu obsáhlého a složitého tématu, například při uvedení převratné novinky technologicky náročných produktů, tedy tam, kde je třeba hodně názorně vysvětlovat. Pro klasické zpravodajství vyhovuje stále dobře tisková zpráva s fotografiemi, ze které se dají lehce zkopírovat citace a naformulovat dobrý text. Koneckonců většina našich cílových novinářů sedí stále v redakcích „starých médiích“, jejichž výstupy multimediální rozhodně nejsou. Tisková zpráva 2.0 je již teď skvělým nástrojem pro oslovování komunit na blogosféře. Ale stále platí, že kvalitní tradiční tisková zpráva novináře neurazí.

Nové trendy ukazují na budoucí vývoj a není radno je podceňovat a to na obou stranách – v odděleních či agenturách public relations stejně tak jako v redakcích novinářů. Kdo má odvahu a přijde ve správný čas mezi prvními, vytěží obvykle nejvíce. Opoždění vás může posunout k outsiderům trhu, stejně tak jako nevhodné radikální řezy do postupů, které ještě dobře fungují.

Různé pohledy na nové tiskové zprávy najdete například v záložkách Del.icio.us, mezinárodní technologické praxe Fleishman-Hillard – FH Digital

Co se děje v PR od 19. do 25. června

Read more!

Zelená kampaň pro děti. Černošské hvězdy dnes podstoupí veřejný test na HIV.

The Greens
Společnost WGBH v Bostonu, která provozuje několik rádií a televizních stanic, zahájila internetovou kampaň „The Greens“. Tato kampaň má vytvořit podvědomí u dětí o životním prostředí a o tom, co mohou i jako rodina udělat pro to, aby ho aktivně chránily a vylepšovaly. Na jejich stránkách se budou děti mimo jiné dozvídat informace prostřednictvím her a různých animovaných příběhů.
Zdroj: http://www.meetthegreens.org/

Černošské hvězdy dnes podstoupí veřejný test na HIV
Skupina černošských celebrit v Los Angeles slíbila, že dnes podstoupí test na HIV, aby zvýšila podvědomí o riziku nakažení v afro-americké komunitě a povzbudili další k otestování jich samotných.
AIDS je zde hlavní příčina smrti afro-amerických žen ve věku 24 až 34 let.
Zdroj: PR Week

Virtuální trafika pro nevidomé
Zrakově postižení mohou začít využívat v České republice virtuální trafiku s novinami a časopisy, ve které je v současnosti 33 titulů. Ty lze číst on-line nebo je stáhnout jako textové soubory. K používání trafiky musí nevidomí vlastnit počítač, který má hlasový a hmatový výstup s takzvaným braillským řádkem a na kterém mohou číst data z obrazovky prsty v písmu pro nevidomé. Projekt nazvaný Trafika pro nevidomé připravila obecně prospěšná společnost Brailcom.
Zdroj: trafika.brailcom.cz a http://mam.ihned.cz/c4-10000115-21461880-101000_d-nevidomi-mohou-vyuzivat-virtualni-trafiku

Nechte se nakazit virem!

Read more!

Jedním z oblíbených marketingových nástrojů poslední doby je virální marketing. Funguje podobně, jako PR - zprávu většinou dostanete od třetí, vám blízké osoby a ne od firmy prodávající nějakou službu nebo zboží. Tudíž i sdělení působí jinak – je osobnější, důvěryhodnější a vyvolá větší zájem. Stačí mít „jen“ dobrý nápad (což jak ale všichni dobře víme, není zas tak jednoduché) a nechat, ať se kampaň volně šíří a třeba i žije vlastním životem.

Kolik reklam se vám tak vryje do paměti, že si jejich melodie broukáte při cestě z práce? Která z nich se vám líbila natolik, že se stala součástí vašeho slovníku (vzpomeňte si třeba na Bóbika). Kampaň se najednou šíří mezi lidmi jako virus, a lidé často ani nevnímají, že jsou jejími šiřiteli. Nejčastěji jde o nejrůznější druhy přeposílaných e-mailových zpráv, her, videí, soutěží nebo vtipů. Primárním úkolem je oslovit lidi, vzbudit jejich zájem, pobavit je nebo informovat neotřelým způsobem, který nevnímají jako obtěžování. Vždyť co je lepší než spontánně předávané sdělení, zaplavující elektronickou poštu rychlostí blesku?

Na tuto kartu jsme vsadili při kampani uvedení nového automobilu Chevrolet Matiz na evropský trh. Kromě ostatních aktivit vytvořili naší kolegové v Londýně online hru Where iz Matiz, kde jste jezdili modelem nově představovaného auta po městě a hledali další ukrytá auta. Cílovou skupinou byli mladí, aktivní lidi, studenti nebo mladé páry, tedy komunita, která využívá internet jako důležitý informační zdroj. Hru si zahrálo víc než 5 milionů lidí. Ostatně si ji můžete vyzkoušet i vy na stránce http://www.skivedomain.com/archive/WhereIsMatiz/. Rychlosti zdar!

Což takhle dát si zavináče?

Read more!

Je součástí našeho každodenního života. Je součástí naší každodenní komunikace. Bereme ho jako samozřejmost a vůbec o něm nepřemýšlíme. ZAVINÁČ – ten znak, bez kterého elektronická korespondence moderní doby nemůže asi v této chvíli existovat. Kde se ale vůbec vzal? A jak mu říkají sousedé?

Jak moc pamatují tihle zavináči, pane vrchní?
Původ a stáří znaku @ vysvětluje hned několik hypotéz. Jedna z nich říká, že ji začali ve středověku používat mniši ke zkrácení latinského slova „ad“ s významem v, směrem k nebo u. Jiná teorie se zakládá na předpokladu, že se tento znak začal v 15. století používat v různých zemích na jihu Evropy pro vyjádření starých váhových či objemových jednotek. Další teorie říká, že se @ vyvinul postupnou deformací z francouzského „à“ používaného pro vyjádření jednotkové ceny.


Tak mi tam naložte jeden…nebo radši dva, pane vrchní!
V současné době je nejznámější a asi nejrozšířenější užití tohoto znaku v e-mailové korespondenci - v e-mailové adrese oddělující jméno uživatele a doménu či označení počítače. Tento způsob použití „zavináče“ zavedl v roce 1972 Ray Tomlinson. Symbol @ má však mnohem širší využití.

Ve španělsky hovořících zemích se tento znak používá pro zjednodušení psaného projevu přídavných či podstatných jmen, která užitím koncovky - o resp. –a rozlišují mužský a ženský rod. Použitím @ ve slově se vyjádří, že se skutečnost týká obou pohlaví a není tudíž nutné psát dvě přídavná jména zastupující každé pohlaví zvlášť.

V moderní angličtině se i v současnosti symbol @ používá pro vyjádření jednotkové ceny (například „tomatoes @ 50c / pound“ (=rajčata po 50 centech za libru). Jako důsledek jakéhosi současného stylového trendu se @ používá často jako náhrada písmene „a“ s cílem vyvolat zájem. Symbol se stal populárním i v programovacích jazycích jako označení mající různé významy. Využití se našlo i v oblasti architektury, kde @ odpovídá slovu „každý“ - ve smyslu bližšího určení umístění nějakého předmětu v pravidelných délkových rozestupech. Anarchisté používají v online prostředí tento znak jako náhradu za tradiční A v kruhu.

Cesta se zavináčem kolem světa
Zavináče nenajdete nikde jinde než v Čechách a na Slovensku – a to jak toho na talíři, tak toho nepoživatelného. Lidé po celém světě zapojují svou představivost a v symbolu @ nacházejí podobnost s mnoha věcmi, které je obklopují. Se zavináčem byste v zahraničí nepochodili. Protože v Číně do e-mailové adresy píší místo zavináčů „myšky“, v Dánsku „prasečí ocásky“, ve Finsku zase „kočičí ocásky“ nebo „mňau znaky“. Aby ocásků nebylo málo, tak v Nizozemí používají „ocásky opičí“, v Polsku, Slovinsku a Srbsku dávají do e-mailových adres rovnou celé „opice“ (v Německu dokonce „přítulné opičky“). Francouzi v sobě nezapřou lásku ke „šnekům“ a spolu s nimi našli stejnou podobnost ve znaku @ i v Koreji a Itálii. Rusové mají ve svých e-mailových adresách „psy“, Řekové „kachňátka“, Maďaři „červíky“, Thajci „třepotající se červíky“ a Norové „kudrnaté alfy“. V Izraeli posílají „štrúdl“, v katalánsky mluvících oblastech „briošku“, ve Švédsku „skořicový závitek“ nebo „sloní chobot“. Portugalci, Brazilci a Španělé nazývají @ podle staré váhové jednotky. V Turecku v něm vidí „krásné a“ nebo „a s hákem“. A obligátní anglické „at“ mající v tomto případě význam předložky „u“ snad ani není potřeba připomínat. Občas se v anglicky mluvicích zemích používá také pojmenování štrúdl, spirála, vír, cyklón, šnek, opice, kočka, růže, kapusta nebo amfora.

Co říci na závěr? Snad jen…Alt+64 zdar!

Nemám čas, jsem na netu!

Read more!

Internet se pomalu, ale jistě stává nezbytností, kterou vyhledáváme nejen pro práci, ale i pro zábavu ve volném čase. Dalo by se říct, že pro některé z nás se stal naprostou drogou. Jak jinak si vysvětlit výsledky studie „NetpopΙPlay“ od Media-Screen, ze které vyplývá, že uživatelé internetu v USA tráví téměř polovinu svého volného času „online“.

V průměru tedy každý surfer tráví na internetu hodinu a 40 minut svého volného času v pracovní dny. Přičemž více než polovinu věnuje právě zábavě a komunikaci.

Ale i v Čechách závislost a přístup k internetu stoupá. Podle výzkumu Data Support od společnosti GfK Praha využívalo internet ve 4. čtvrtletí loňského roku 44% z celé populace ČR ve věku 12-79 let. Z průzkumu vyplývá, že i u nás je internet nejvíce využíván každodenními uživateli právě k zábavě a komunikaci - celých 66% uživatelů využívá internet právě k posílání e-mailů. Druhým nejčastějším důvodem využití internetu je sledování zpravodajství (38%). Mezi další patří vyhledávání osobních informací (30%), informací pro zaměstnání (28%), informací o zboží a službách (20%) a diskusi a chatu (19%).

Co se děje v PR od 12. do 18. června

Read more!

McDonald má novou kampaň. Greenpeace zaútočili na Kleenex.

McDonald's získal šest matek pro svou novou kampaň
McDonald's zahájil novou PR kampaň, při které nechá nahlédnout 6 matek do zákulisí své výroby a dodávek surovin. Matky nedostanou za tuto činnost zaplaceno, pouze budou mít k dispozici notebook a budou jim hrazeny cesty. Na základě jejich poznatků zveřejní McDonald's na svých stránkách jejich necenzurovaný komentář. Více informací na McDonaldsmom.com

Soutěž projektů PR uzavřena
Agentury a klienti do letošního ročníku České ceny za Public Relations, pořádané asociací APRA, přihlásili celkem 42 projektů. Nejvíce je obsazena kategorie B2C, do které je přihlášeno celkem 14 projektů 9 různých agentur. Vítězové jednotlivých kategorií budou ohlášeni 26. června v Toskánském paláci v Praze. Zdroj: iStrategie.cz

Greenpeace zaútočili na PR kampaň společnosti Kleenex s názvem "Pusťte to ven" Společnost Kimberly-Clark se značkou Kleenex přišla na začátku letošního roku s velmi působivou PR kampaní s názvem „Pusťte to ven“. Při této kampani apelovali na lidské emoce. Vyprávějte nám svůj příběh, smějte se, až vám potečou slzy, nebo si zaplačte, zkrátka pusťte všechno ven, Kleenex je připraven vás zbavit následků.

Kampaň Kleenexu však nečekaně narušili stoupenci organizace Greenpeace, kteří chtěli protestovat proti používání přírodních vláken. Infiltrovali se do skupin oslovených lidí a při vyprávění příběhu nezapomněli zmínit, že je mnohem víc tíží ničení životního prostředí Kleenexem. „Pořád se nemůžu vyrovnat se smrtí mojí babičky,“ říká rozrušeně na kameru vysoký muž na rušné ulici v New Yorku. Poté však naprosto klidně dodává: „Daleko víc mě ale trápí, že společnost Kimberly-Clark namísto recyklovatelných materiálů používá přírodní vlákna z kanadských lesů.“ V jednom ze spotů pak v pozadí roztáhli i demonstrativní plakát. Natočené video si můžete prohlédnout na: http://pranks.com/2007/03/31/greenpeace-hijacks-kleenex-pr-stunt-in-times-square/

Chléb a hry

Read more!

Čím má firma složitější produkt, tím musí být vynalézavější ve způsobech jeho komunikování ať už směrem k zákazníkům nebo skrz média. Propracovat se od složitého k jednoduchému je a vždy bylo doménou mistrů ve svém oboru a tak je tomu i v komunikaci. Jasně a jednoduše sdělit to důležité a ještě u toho pobavit, to je úkol těžký, nicméně ne nemožný. Příkladem může být aktivita jednoho z našich klientů z oblasti IT, společnosti CA, jejíž řešení většinou nejde popsat několika slovy nebo jednou větou.

Poučit se z historie je vždy ku prospěchu věci a tak je možné říci, že se společnost CA nechala inspirovat starým římským příslovím Dejte lidu chléb a hry. Velmi těžko uchopitelnou problematiku ITIL se rozhodla přiblížit zákazníkům a později i novinářům pomocí simulační hry na motivy známé kosmické mise Apollo 13. V 90. letech ji znovu oživil úspěšný film s Tomem Hanksem v hlavní roli – kdo by si nepamatoval větu: „Houstone, máme problém“.

Simulační hra byla v první řadě určena pro zákazníky a měla pomoci konkrétním zaměstnancům zábavným způsobem jasně pochopit v čem je problematika ITIL přínosná. Protože se simulační hra výborně osvědčila, zorganizovali jsme její zkrácenou verzi pro české novináře. Přestože velká část novinářů po hodině jakékoliv akce během dne většinou mizí, nám celé odpoledne zůstali téměř všichni příchozí, což bylo 13 lidí. Podařilo se totiž novináře maximálně vtáhnout do dění a pobavit je.

Na Žižkovské věži, kde se akce konala, se kromě jiného objevili kosmonauti ve skafandrech, na které gravitace viditelně příliš nepůsobila a každý účastník mise dostal pro jistotu ručník (základní výbava pro vesmírné cestování) a příručku Stopařův průvodce po galaxii. Sdělení bylo po absolvování hry jasné a opět se potvrdilo, že přísloví Chléb a hry je platné v jakékoliv době.

Pozor, někdo se dívá…!

Read more!

Na využití takzvaného Eye-trackingu v nejrůznějších oblastech jsme si už docela zvykli. Tato unikátní metoda pomocí speciální helmy dokáže sledovat sebemenší pohyb lidského oka. Její pomocí můžeme mapovat všechny důležité fáze potřebné pro úspěch marketingové kampaně - vzbuzení zájmu, míru prohlédnutí či hloubku přečtení našeho sdělení, které našim zákazníkům pomocí reklamy, firemních tiskovin či webových stránek nabízíme. Máme tak možnost vybrat pro naše sdělení to nejsledovanější místo.

Na březnové výstavě Reklama Polygraf, předvedla výsledky výzkumu Eye-tracking společnost GfK, která se tentokrát zaměřila na vnímání reklamy řidiči a spolujezdci. Cílem průzkumu bylo zjistit pomocí speciálních brýlí s kamerou, jak řidiči a spolujezdci vnímají reklamu na dopravních prostředcích. Pro vyhodnocení působení sledovaných reklamních ploch byla použita kromě celkového času, množství a délky fixace i spontánní a podpořené vybavení si reklamních nosičů a jejich subjektivní hodnocení. Výsledkem je hodnocení a porovnání míry vizuální atraktivity jednotlivých testovaných formátů.

Kanadský profesor Roel Vertegaal šel však ještě dál a dal billboardům oči. Za pouhých 999 dolarů prodává speciální zařízení, které umožňuje zadavatelům reklamy spočítat počet lidí, kteří se na jejich billboardy a reklamní obrazovky podívali. The Xuuk eyebox2, jak se tento přístroj nazývá, pomocí kamery monitoruje pohyby očí a automaticky zachytí pohledy na reklamní plochu ze vzdálenosti 35 stop. Můžete si být tak jisti, že někdo se stále dívá…!

Fair Trade

Read more!

Otázka společenské zodpovědnosti se diskutuje v mnoha marketingových a PR oddělení větších firem. Tedy těch, které pochopily, že je na čase brát ji vážně, protože ji již vzalo na vědomí naše okolí, zákazníci i zaměstnanci. Zajímavou možností, jak se do společenské zodpovědnosti zapojit, ať už jste firma nebo jednotlivec, je hnutí zvané Fair Trade. V ČR není příliš známé, ale na přeregulovaných evropských trzích jeho smysl a obliba stále narůstá.

Cílem hnutí Fair Trade je zlepšování životních podmínek znevýhodněných výrobců usnadněním jejich přístupu na trh, rozvíjení příležitostí pro zemědělce, ženy a domorodé obyvatele v rozvojových zemí a ochrana práv dětí před zneužíváním v procesu výroby.

Fair Trade je obchodní partnerství, které výrobcům poskytuje stabilní ceny za jejich produkci, jenž nepodléhají výkyvům trhu. Zajišťuje možnost předfinancování (až 50% objednávky), snazší přístup k nízce úročeným úvěrům a poradenství v oblasti marketingu, managementu nebo ekologického zemědělství. Partnerství je dlouhodobé a přináší jistotu odběru zboží. Jejich zaměstnancům přináší sociální zabezpečení a pracovní podmínky v souladu s konvencemi ILO. Spotřebitelům zase kvalitní výrobky za odpovídající cenu, garanci původu zboží a především možnost volby.

V praxi to vypadá tak, že si můžete zakoupit výrobky s označením Fair Trade, které jsou většinou dražší než běžně dostupné alternativy. Tím, že zvolíte značku Fair Trade, obcházíte pravidla „trhu“ a dáváte zelenou manufaktuře v Africe či Latinské Americe. Slovo „trh“ dávám do uvozovek, protože mluvíme-li o evropském trhu, např. zemědělské produkce bavíme se regulovaném systému, ve kterých jsou preferováni ti uvnitř a jejich pár spřízněných zemí venku. Odlehčeně řečeno, nákupem dražší fair-tradové marmelády dáváte například šanci africkému zemědělci, který ji vyrobí za zlomek nákladů francouzského, který ji ale díky štědrosti Evropské unie, ochranných cel (a svým ostrým loktům) může prodávat levněji.

Fair Trade se rozvinul po druhé světové válce. K většímu rozšíření dochází až v 80. letech a fair tradové výrobky pronikají i do běžných obchodů. V této době vznikají certifikační orgány zaručující původ výrobků. Např. v ČR jsou dnes fair tradové výrobky označovány touto značkou:

Dle výzkumu bruselské kanceláře Fair Trade Advocacy Office z roku 2006, můžeme výrobky Fair Trade najít v 55 000 supermarketech po celé Evropě. Ve Švýcarsku se pod značkou Fair Trade prodává 47% všech banánů, 28% květin a 9% cukru. Ve Spojeném království dosáhly výrobky s logem Fair Trade 5% podílu na trhu s čajem, 5,5% v prodeji banánů a 20% podíl v mleté kávě. Fair Trade přináší prospěch více než pěti milionům výrobcům v rozvojových zemích. V Evropě je v současnosti přes 2 800 specializovaných Fair Trade obchodů, které nabízí téměř výhradně Fair Trade výrobky dovážené dvěma stovkami Fair Trade organizací. Hnutí využívá podpory asi 100 000 dobrovolníků z celé Evropy.

V ČR působí několik fair tradových organizací, které se sdružují v Asociaci pro Fair Trade. Podrobné informace o českém Fair Trade jsou k dispozici např. na http://www.fairtrade.cz/ a internetový obchod s nabídkou Fairtrade výrobků najdete např. na http://www.fairove.cz/. Během letošního roku začnou zboží se značkou Fairtrade nabízet také české hypermarkety Tesco a Ahold. Reagují tak na rostoucí zájem Čechů a také na zkušenosti jejich mateřských firem v Anglii a Nizozemsku.

Zneužívání Fair Trade
Fair Trade má ale i svá slabá místa. Někteří prodejci, obzvláště řetězce, zneužívají toho, že lidé jsou ochotni kupovat Fairtrade výrobky za vyšší cenu a často ji proto navyšují. Česká Wikipedie uvádí případ prodeje banánů v anglickém řetězci Sainsburry, kde se prodávaly Fairtrade banány z Dominikánské republiky čtyřikrát dráže než běžné banány (také z Dominikánské republiky) (2,74 britské libry za libru (0,454 kg) oproti 70 pencím za libru). Odhaduje se, že Sainsburry platí prostředníkům zhruba 70 pencí za libru to znamená a na každé libře banánů tak vydělává 2 britské libry. Koneční producenti přitom údajně dostávají za každou libru nasbíraných banánů asi 16 pencí.

Někteří Ekonomové namítají, že takové zvýhodňování, včetně fixování cen a zpřístupňování trhu více subjektům nejsou pozitivní pro celkový růst ekonomiky. Mají pravdu, že v ekonomice, kde funguje opravdový trh řízený nabídkou a poptávkou by to byla brzda pro všechny strany. Ale v současném systému je to vyrovnávání diskriminace jinou diskriminací s vírou v dosažení lepší rovnováhy a Fair Trade má v mezinárodním obchodě své místo.

Co z toho plyne pro společenskou zodpovědnost?
Zapojení se do partnerství Fair Trade umožňuje i běžným firmám ukázat, že patří mezi progresivní společnosti, pro které je společenská odpovědnost a ochrana životního prostředí stejně důležitá jako zisk. Pomocí značky Fairtrade mohou vyjít vstříc rostoucímu nárokům spotřebitelů na sociálně a ekologicky udržitelné výrobky. Zkušenosti z ostatních evropských zemí nasvědčují tomu, že výrobky Fairtrade časem významně ocení i čeští spotřebitelé.

Zdroje informací:
www.fairtrade.cz, www.fairove.cz, http://www.fairtrade.net/,

http://www.aproft.org/, http://cs.wikipedia.org/wiki/Fair_Trade

Zacpěte si uši a poslouchejte…

Read more!

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak zvláštní musí být život v absolutním tichu? Nebo jaké by to bylo jít na koncert a nic neslyšet? Mnichovská pobočka Fleishman-Hillard připravila jedinečný koncept „Musician in a Box“, aby kreativním způsobem informovala veřejnost o problémech neslyšících.

Speciální projekt, který byl připraven pro „Hear the World“, iniciativu švýcarské společnosti Phonak, se snaží informovat veřejnost o sociálních a emocionálních důsledcích ztráty sluchu a přimět lidi přemýšlet o jedinečné schopnosti vnímat zvukové podněty, kterou mají.

Celý koncept je postaven na hudebnících uzavřených do

zvukotěsné skleněné kostky a kolemjdoucích, kteří jsou postaveni před zvláštní a pro ně neobvyklou situaci, kdy mohou zrakem vnímat hrající skupinu, ale neslyší žádný zvuk. Ze zvukotěsného skleněného hudebního pavilónku je zaveden výstup se sluchátky, díky kterým mohou kolemjdoucí slyšet to, co se odehrává uvnitř kostky.

Pro podpoření hlavní myšlenky projektu byly v okolí kostky distribuovány informační materiály představující problematiku sluchu a jeho ztráty a představující „Hear the World“ iniciativu. Jejím cílem je zvýšit povědomí o tématech sluchu a jeho ztráty a propagovat „dobré slyšení“ po celém světě. Snaží se vzdělávat širokou veřejnost o významu sluchu a o možných řešeních pro ty, kteří mají sluchový handicap. Součástí aktivit „Hear the World“ je dlouhodobá komunikace s názorovými vůdci a širokou veřejností a podpora charitativních organizací a projektů zaměřených na pomoc sluchově handicapovaným. Byla založena také nadace „Hear the world“, jejímž posláním je zvyšovat kvalitu života sluchově handicapovaným a zdokonalovat opatření při prevenci proti ztrátě sluchu. Iniciativa „Hear the world“ také uzavírá partnerství s významnými hudebníky a jinými známými osobnostmi.

Poprvé byla kostka s hudebníky uzavřenými uvnitř představena veřejnosti 15. května 2007 před mnichovským nákupním centrem v rámci testovacího provozu. Protože se projekt setkal s velkým úspěchem, absolvuje nyní cestu po Evropě a stane se součástí významných kulturních událostí a rušných prostranství velkoměst.

Ze všech profesí tě umí poslat do háje nejelegantnějším způsobem..

Read more!

Jaká je aktuální situace na českém trhu s „PR lidmi“? Jak se situace vyvinula za posledních pět let? Na tyhle a na několik dalších otázek mi odpověděla v krátkém rozhovoru Marika Kovalčíková z personální agentury A-List, která se specializuje na komunikační profesionály, tzn. od klasického marketingu, přes reklamní mágy až po PR branži

Jak se za posledních 5 let změnil trh s PR kandidáty?
Kandidáti jsou opatrnější v rozhodování o dalším profesním kroku. Na druhé straně jsou ale aktivnější v plánování profesního rozvoje a mají lepší přehled o tom, jaká agentura/firma je v čem dobrá či slabší.

Existuje nějaký společný trend u kandidátů na pozice v PR, reklamě a marketingu?
Ano, většina kandidátů ze strany zadavatele dnes dokáže ocenit, že je příležitost pro profesní rozvoj často lepší na straně agentury. Je to díky většímu počtu lidí, od nichž se můžou učit, či možnosti pracovat na klientech s různými potřebami a tím pádem získat zkušenosti s různými typy nástrojů. Skóre přechodu na „druhou stranu“, agentura – zadavatel, zadavatel – agentura, je dnes mnohem vyrovnanější než v minulosti, kdy byl přechod na stranu zadavatele kandidáty mnohem žádanější.

Mají vaši klienti na PR kandidáty nějaké konkrétní požadavky, které jim často chybí?
Protože spolupracujeme s kvalitními agenturami a společnostmi, jsou naši klienti nároční zejména na schopnost kandidátů myslet koncepčně. Důležité pro ně je, aby kandidát nechápal PR jenom jako media relations nebo organizaci eventů, ale jako důležitou součást marketingu společnosti.

Co by měl nabídnout uchazeč o pozici v PR, aby ostatní neměli šanci?
Stejně jako kandidát v marketingu či reklamě - znalosti, nadšení, schopnost definovat svůj podíl na úspěšnosti projektů, na nichž pracoval, dobrou přípravu na pohovor na konkrétní pozici a hlavně jak může být pro danou firmu užitečný. Kandidát nemusí být ve chvíli, kdy jde na pohovor do firmy stoprocentně přesvědčený o tom, že danou pozici chce, ale musí vědět, na co se potřebuje zeptat, aby se mohl rozhodnout.

Jak poznáš PR člověka od kandidáta na reklamní nebo marketingovou pozici?
Ze všech profesí tě umí poslat do háje nejelegantnějším způsobem :-)

Co se děje v PR od 5. do 11. června

Read more!

Nejlepší mluvčí v ČR je Dita Fuchsová z PPF, dlažební kostku a s ní titul Němá barikáda získal mluvčí Úřadu vlády Martin Schmarcz. Čtvrtým nejmedializovanějším politikem uplynulého týdne je Václav Havel. Ve čtvrtek 14.6. proběhne veřejná rozprava na téma „Hranice veřejného zájmu – Informovat nebo cenzurovat?“.

Nejlepší mluvčí a němá barikáda
Ve čtvrtek, 7. června, proběhlo v Obecním domě v Praze již páté vyhlášení profesní soutěže Mluvčí roku. Absolutním vítězem byla zvolena Dita Fuchsová, tisková mluvčí PPF. V anketě hlasovalo 450 z řad osobností veřejného života a českých novinářů, kteří udělili také titul Němá barikáda, určený pro nejméně oblíbeného mluvčího. Dlažební kostku symbolizující tuto anticenu získal ředitel tiskového odboru Úřadu vlády Martin Schmarcz. Do "Síně slávy mluvčích" byla zvolena Anna Veverková - Stárková, bývalá mluvčí Vlády ČR. Na vyhlášení ceny Mluvčí roku se podíleli Spokespersons' Club, Komora Public Relations a Institut Svazu průmyslu ČR. Zdroj: ČIA.

Informovat nebo cenzurovat?
Internetový deník Česká média a Univerzita J. A. Komenského pořádají veřejnou diskusi věnovanou tématu etiky a autocenzury médií na pozadí událostí kuřimské kauzy týraného Ondřeje. Diskuse s názvem „Hranice veřejného zájmu – Informovat nebo cenzurovat?“ se uskuteční 14.6. od 16.00 do 18:00 hodin v konírně Nostického paláce na Maltézském náměstí v Praze. Účastníky rozpravy budou např. vydavatel internetového deníku www.ceska-media.cz a majitel Regionální Televizní Agentury Jaroslav Berka, předsedkyně Etické komise Syndikátu novinářů ČR Barbora Osvaldová či psycholog Jeroným Klimeš. Zdroj a více informací: Ceskamedia.cz

Politické mediální hvězdy uplynulého týdne
V týdnu od 4.6.2007 do 10.6.2007 byl nejvíce medializovaným politikem premiér Mirek Topolánek s 2663 příspěvky. Za ním následoval předseda ČSSD Jiří Paroubek s 1406 příspěvky. Třetí příčku v žebříčku obsadil prezident ČR Václav Klaus s 1342 příspěvky. Čtvrtou pozici zaujal bývalý prezident Václav Havel (896 příspěvků) . Do pětice nejmedializovanějších politiků se dostal také ministr zahraničí Karel Schwarzenberg s 641 příspěvky. Zdroj: Mediainfo.cz, (publikováno 11.6., autor: NEWTON I.T. (vom).

EmbaxPrint 2007 letem světem

Read more!

Největší tiskařský a obalový veletrh v českých a moravských luzích a hájích je za námi. Letošního ročníku se účastnilo přes 500 firem, a že to byla účast opravdu různorodá – od renomovaných světových gigantů typu Canon, HP, nebo Heidelberg až po malé, méně známé domácí firmy. Každá z nich se samozřejmě snažila přilákat co nejvíc zájemců na svůj stánek, navázat co nejvíc nových kontaktů a získat nové zakázky a obchodní partnery.

Boj Davida s Goliášem – pomyslel jsem si, když jsem brouzdal mezi stánky ve výstavních halách. Jak může menší firma soupeřit s někým, kdo vystavuje na ploše přes 200 metrů čtverečných, má neotřelé poutače, originální stánek, prezentační středisko, moderátora, bohatý doprovodný program a spoustu krásných hostesek? A že lákadel a originalit bylo bezpočet – od hudebních kapel přes asijské dobové kostýmy, designově stylizovaný stánek Xeroxu ve formě obrovské lodi nebo ukázky historických tiskových lisů na stánku Grafosale. Spousta vychytávek a drobností, cílem kterých je vyniknout, přilákat pozornost, odlišit se.

Že ani menší firmy nemusí házet flintu do žita jsem se přesvědčil v pavilonu V, kde se sešlo nejvíc vystavovatelů – na ploše přes 12000 metrů čtverečných se prezentovalo téměř 190 firem. Byla mezi nimi i jistá firma prodávající umělohmotné kanystry a barely. Tedy žádné sexy zboží (myšleno naprosto bez urážky nebo opovržení), kolem kterého by se mohly točit hostesky nebo dělat multimediální prezentace pro návštěvníky. Firma místo toho vsadila na mnohem jednodušší a efektivnější způsob originality. Tři kluci s dredy, piercingy a kérkami bubnovali na kanystrech, dózách a lahvích á la světová formace Stomp. Předváděli takovou show, že je bylo slyšet téměř i vně haly. A o tom, že svojí nevšední performanci a zevnějškem přilákali i manažery a manažerky v oblecích v kostýmech svědčil dav lidí kolem jejich stánku.

Faux pas zažehnává faux pas

Read more!

Nestává se často, že bych se vyjadřoval k politickým tématům, ale tento týden byl natolik štědrý na kotrmelce našich státníků (a to jsme teprve v jeho polovině), že mi to nedalo.

V ten samý den, kdy média rozcupovala ministryni Parkanovou za pěvecké vítání amerických radarů (třeba na iHNed nebo u nás na Šprochu), se nechal slyšet i pan poslanec Vlček s návrhem zavést v parlamentu beznovinářskou zónu (článek na Aktuálně), aby poslanci nebyli vystaveni stálému a nekontrolovatelnému tlaku tisku. Šlo by o jakýsi koridor před jednacím sálem, do kterého by novináři nemohli vstoupit a pokládat dotazy. Návrh vyvolal značné pozdvižení i mezi poslanci (např. reportáž TV Nova), kteří svého kolegu moc nešetřili. Ten nakonec v odpoledních hodinách popřel, že by chtěl omezit pohyb novinářů, měl prý na zřeteli pouze bezpečnost svých kolegů, aby jim v případě evakuace nestály v cestě předměty bránící bezpečnému úniku. Třeba takový novinář.

Tak nevím, jestli byl trapnější prvotní návrh nebo jeho vysvětlení. Každopádně jsem předpokládal, že se média chytnou i tohoto vděčného sousta, jde přece o ně a jejich svobodný pohyb. Nestalo se tak, a o tomto přehmatu informovalo pouze několik málo novin a televize Nova. Média byla natolik zaměstnána paní Parkanovou a návštěvou George Bushe v Praze, že nebyl čas na rozmáznutí tohoto pokusu. Pro dnešek. Větší poprask přebil ten menší, žádná tragedie se nestala. Ale paní ministryně, na které by si novináři smlsli, tady nebude pokaždé až někdo z její kolegů vyrukuje s příští perlou.

Hledáám dům holuubí...

Read more!

Před tiskovou konferencí nabývají slova této písně na novém významu. Je třeba být ve střehu, pokud na vaši tiskovku míří Holubí letka... Kdo jsou členové této bizardní organizované skupiny? Jakými disponují zbraněmi, čím vás mohou překvapit a hlavně, je vůbec možné s nimi bojovat?

Pro ty, co ještě neměli tu čest se seznámit, Holubí letka je organizovaná skupina novinářů v důchodovém věku, věrná odkazu svého zakladatele novináře Holuba. Proslula schopností dostat se na jakoukoliv tiskovku či akci s pozvánkou i bez, s cílem sníst, odnést či vyzkoušet, co se dá. Ti nejlepší si dokážou vytvořit bohatý program na celý den - ráno tisková snídaně, oběd na rautu po tiskovce, odpoledne vernisáž a večer třeba otvíračka nové restaurace. Dostat se na recepci prezidenta při státní návštěvě, také není nemožné.

Na tiskovce je snadno poznáte. Jsou aktivní, aby dobře zapadli, pokládají dotazy od věci, jako první se hlásí k vyzkoušení nového výrobku a pro tiskové materiály si chodí dvakrát (ještě pro kolegu samozřejmě). Jejich pozornost je ale upřena hlavně k občerstvení, na které se vrhají s nebývalým elánem a chutí. Pokud zbude, tak si ti nejotrlejší nenápadně přibalí i do tašky. Stejně tak se mají i k případným dárečkům, tužkám, blokům, berou vše, co se hodí. Drží při sobě a často hlasitě probírají kvalitu jídla, dárkových předmětů a nešetří kritikou.

Někteří jsou v tom opravdu dobří, disponují totiž promyšlenou strategií a dlouholetými zkušenostmi. Často není cesty, jak se jich zbavit. Ale pokud se seznámíte s některými jejich triky, máte šanci se vypořádat, alespoň s těmi méně drzými. Zde je pár kroků, jak jejich návštěvám předejít, popř. co dělat, aby nenapáchali moc škody.

Pozvánka
Nezveřejňovat pozvánku pro novináře na svoji tiskovku. Pokud máte kvalitní seznam novinářů není to ani třeba, pozvěte konkrétní osoby, o kterých víte, že je téma zajímá. Pokud vaši pozvánku vydá ČTK, věřte, že si ji holubi zapíší do diáře. Proto je dobré ČTK upozornit, že vaše pozvánka není určena ke zveřejnění. Jakmile se o akci dozví, neváhají potvrdit účast. Jejich dopisy snadno poznáte. Dávají si záležet, používají zastaralý a zdlouhavý sloh, vyzdvihují svůj zájem a slibují krásné články. Kromě emailu většinou ještě zavolají. V této fázi máte možnost je odbýt, omluvit se, že už máte plno, že akreditace už nejsou, ale že jim materiály a fotografie velmi rádi zašlete po tiskové konferenci.

Organizovaný nálet
Podařilo se jim potvrdit, sehnali si pozvánku nebo přichází jen tak. Každopádně jsou tady a už se šikují. Většinou se objevují v chumlu brzy před začátkem, aby zbyly materiály nebo naopak až po zahájení tiskovky s nadějí, že už se nebudete chtít zdržovat diskuzí o pozvánce. Je třeba je asertivně vyprovodit. Ale pozor, není nic horšího než si vyhodit opravdového novináře.

Hysterie před vchodem
Největší hysterie vzniká, když jeden prošel, ostatní ho vidí sedět v sále a vy je nechcete pustit. Agresivita narůstá, ztrácejí kontrolu: „Proč on jo a já ne? On je taky od nás, taky tu neměl být, a je! To je nespravedlivé!“. Když ani to nepomůže, vrhnou se třeba na vašeho klienta či šéfa, který přišel jen z reprezentačních důvodů, a budou ho obtěžovat, křičet dovolávat se práva na svoji účast. Ten, aby zachoval tvář je posílá dovnitř. Skandál je zažehnán, ale vaše úsilí vyhazovače vyšlo vniveč.

Hlídejte si koule
Mám na mysli skleněné koule na vizitky, součást registrace na tiskovou konferenci. Novinář přijde, vhodí vizitku a pokračuje dál. Člen skupiny Holubí letky, přijde, vhodí vizitku a nenápadně jednu vytáhne, po předchozím rychlém studiu, která by se nejlépe hodila. Již se mi stalo, že si jich pár vytáhl a předal dál kolegům čekajícím u vchodu. A přicházela druhá paní Spáčilová s panem Borovičkou, kteří už seděli v sále. Úsměvné, ale zkuste se hádat, když máte už začínat a za holuby stojí fronta novinářů. Ve výsledku je totiž lepší holub na tiskovce než rozladěný klient, který zbystřil, že něco neklape.

Jakmile je holub uvnitř, již se nedá nic dělat. Dbejte na to, aby občerstvení následovalo až po programu tiskovky a aby ho bylo dost, hlídejte si hromádku s materiály pro novináře a doufejte, že holubi nebudou vyrušovat.

Holubí letka v ohrožení?
Někteří z těch holubů snad opravdu věří ve své novinářské poslání a trpí nostalgií po novinařině, něco by napsat chtěli, ale nemají kam... tak si dají alespoň ten chlebíček. Pro tyto by bylo řešení. Vysněný holubí dům by mohl mít virtuální podobu, na internetu je dost místa pro všechny. Kdyby si holubi založili blog, bylo by to jistě zajímavé počtení. Ráda bych se jednou začetla do vzpomínek ostříleného člena Holubí letky, který se rozhodl po letech náročné praxe, podat světectví o tajemstvích této kultovní skupiny i pro příští generace. Navíc teď je možná nejvyšší čas. Již delší dobu se na internetu proslýchá, že se jejich účast na tiskových konferencích výrazně snižuje díky nebezpečí nákazy ptačí chřipky.

Dobrý den, prapore hvězd a pruhů? Tak to snad ne…

Read more!

Někdy mívám pocit při sledování televizního zpravodajství, že mě někdo vyměnil, že mě dali do cizí země, že to, co vidím se prostě nemůže odehrávat u nás. Včera mě ale navíc zachvátila hysterie křížená s panikou – stav velmi podobný tomu jako když přepnete na Dobroty Petra Novotného a on vykládá vtip v jednom ze svých krásných oblečků.

Chvíli nemůžete věřit, že to, co vidíte je realita, že to jako myslí vážně. To horší, ale teprve nastane, totiž fakt, že ho okamžitě nikdo neexkomunikuje na druhý konec světa nebo minimálně to, že se to někomu líbí. Tak přesně tohle na mě spadlo jak deka, při sledování informace, že paní ministryně Parkanová věnuje prezidentu Bushovi netradiční dárek v podobě písně „vkusně“ otextované nové verze Dobrý den, majore Gagarine.

Je to sice netradiční, ale snad bych to ještě vzala, ale argumentaci paní Parkanové a textaře Jana Vyčítala jsem už prostě nezvládla. Když totiž od členky vlády slyším, že je to kvůli tomu, aby pan prezident viděl, že u nás víme, kdo nás osvobodil a že u nás ty kluky ušatý americký máme prostě rádi, padá na mě tíseň. Navíc je to celé zabalené do neuvěřitelného textu, který si s těmi budovatelskými rozhodně nezadá. Vítat radar, to je už opravdu jak oslavovat turbíny, temné dunění práva v jícnu, nebo pionýři a jejich malované loďky. Posuďte sami (text na iDnes) . Umím si představit, že se při státnických návštěvách vyjadřují názory různé a různě, ale tento pokus na mě působí jako Boratova kazašská hymna na hudbu hymny americké – prostě vydařená záležitost.

Pravda ale je, že zpívající politici nejsou zas tak neobvyklou záležitostí, jak to ale ve většině případů vypadá se můžete podívat zde: ať už u bratří Slováků a jejich bývalého premiéra Mečiara; nebo u polského premiéra Jaroslava Kaczynského nebo se mrkněte na kompilačku francouzských senátorů.

A co na to PR? Tak tahle tedy opravdu ne!

Zpěvu zdar!

Co se děje v PR od 29. května do 4. června

Read more!

Zpravodajský portál Businessweek.com připravuje novou službu „Business YouTube“. V létě by měla vzniknout česká asociace public affairs. Britská vláda usiluje o ekologické značení zboží.

BusinessWeek spouští "Business YouTube"
Zpravodajský portál Businessweek.com plánuje spustit pro své čtenáře novou službu s názvem „Business YouTube“. Ta umožní zájemcům, kteří přijdou se zajímavým podnikatelským nápadem a předloží jeho plán, zúčastnit se soutěže o jeho financování. Uživatelé „Business YouTube“, budou moci hodnotit každý příspěvek a zvolit vítěze, který pro svůj projekt získá půl milionu dolarů. Zdroj: Mediaweek.com.

Ekologické značení zboží
Britská vláda chce dosáhnout toho, aby veškeré zboží od potravin po automobily bylo v budoucnu značeno z hlediska toho, kolik uhlíku se při jeho výrobě dostalo do ovzduší. K firmám, které se na projektu podílejí, patří například Marks & Spencer nebo výrobce brambůrek Walkers Crisps. Zdroj: Ekolist.cz.

V létě by měla vzniknout česká asociace public affairs
Na jejím vzniku se dohodly společnosti specializující se na public affairs a lobbying. Jedním z cílů asociace je zlepšení vnímání tohoto oboru. Zdroj: M&M.

Nizozemská televizní show byla mystifikací
Reality show nizozemské televize, ve které tři soutěžící s nemocnými ledvinami usilovali o přízeň smrtelně nemocné ženy, která se měla stát dárkyní orgánů pro jednoho z nich, byla mystifikací. Autoři oznámili, že takto chtěli poukázat na krizi ve zdravotnictví a rozpoutat o ní debatu. Zdroj: ČTK.

Co vlastně znamená to PR?

Read more!

Musím přiznat, že neustálé vysvětlování svým blízkým, známým i neznámým toho, co to PR vlastně je, mě trochu unavuje. Takže tentokrát snad už naposledy! Na úvod musím říct, pro některé ne tolik zběhlé v oblasti marketingu a komunikace, jednu zásadní věc: Public Relations (PR) NENÍ reklama! Cože?! Tak co to teda je?

K dnešnímu dni existuje více jak 500 různých definic PR, volně přeloženo z angličtiny se jedná o „vazby s veřejností“. V podstatě jde o techniky a nástroje, pomocí kterých společnosti budují a udržují vztahy se svým okolím a veřejností (tedy se svými zaměstnanci, zákazníky, dodavateli, investory, komunitami, a potažmo s celou společností) nahlíží její postoje a snaží se je ovlivňovat. Jedná se o dlouhodobou cílevědomou činnost, která by měla mimo jiné zajišťovat poskytování informací veřejnosti a zároveň získávat zpětnou vazbu. Důležitým aspektem je obousměrnost komunikace.

Mezi praktiky a teoretiky je nejrozšířenější definicí public relations ta, která byla přijata v roce 1978 Institutem Public Relations (IPR). PR činnost je záměrné, plánované a dlouhodobé úsilí vytvářet a podporovat vzájemné pochopení a soulad mezi organizacemi a jejich veřejností.

Mnoho lidí si myslí, že PR je novinkou, opak je však pravdou. Public relations vznikají teoreticky se vznikem lidské společnosti, ve větším měřítku však až po 2. světové válce USA v reakci na hlad veřejnosti po informacích, zejména z oblasti politiky, a také v reakci na rozvoj médií.

PR a vztahy s veřejností můžeme zaznamenat už v dávné historii. Vždyť k přesvědčování a formování veřejného mínění ve prospěch vládců docházelo například v antickém Řecku a Římě. Anebo, že už v roce 1809 přijalo britské ministerstvo financí roli tiskového mluvčího v zahraniční politice. V roce 1912 ministr financí Lloyd Georgie vytvořil skupinu lidí, kteří měli za úkol vysvětlovat zaměstnavatelům a dělníkům v různých částech země zavedení nového národního pojištění.

Faktickým dnem vzniku PR bylo vydání knihy Crystalizing Public Opinion (Utváření veřejného mínění) Edwarda L. Bernayse v r.1923. Byla to první učebnice popisující vztahy s veřejností. Další historickou etapou bylo jmenování pracovníků pro vztahy s veřejností u místních úřadů v Anglii za 2. světové války.

Všechny tyto, dnes již historické, milníky vedly v roce 1948 k založení Institutu vztahů s veřejností (IPR) v Londýně. Tento krok následovaly i další země a začaly pomalu, ale jistě formovat národní instituty nebo asociace, což v roce 1955 vyvrcholilo vytvořením Mezinárodní asociace public relations (IPRA), která má v současné době přes tisíc členů ve více než šedesáti zemích světa.

Ani Česká republika nezůstala v tomto ohledu pozadu. V roce 1995 vznikla APRA, tedy Asociace Public Relations Agentur, která má v tuto chvíli 23 členů. A tak se i my můžeme pyšnit mezinárodně uznávanou asociací sdružující píármany a píármanky v Čechách. Tak co? Je vám teď už jasné, že PR není reklama?