Web 2.0 všude kam se podíváš

Jeden z novodobých fenoménů moderní komunikační doby se stal nedílnou součástí našeho každodenního života. Vytváříme blogy, RSS nám přináší přehled o nejnovějším dění na našich oblíbených webových stránkách či zpravodajských serverech a umísťujeme vtipná videa na YouTube. Jistě jste už slyšeli o pojmu Web 2.0. Nabízí nějaké možnosti pro využití v oblasti PR?

Pravdou je, že jsem se jednoho krásného rána probudila (ostatně jak to dělám každé ráno už 25 let) a cítila jsem se tak trošku jako Alenka v říši divů (ostatně jako už několikrát za oněch 25 let). Možná jsem se jen maličko zasekla v čase, že jsem termín Web 2.0 objevila až relativně nedávno, ale co. Nemůžu přece být hned a u všeho.

Pojem Web 2.0, nazývaný také web nové generace, lítá vzduchem do jisté míry jako polozahalený přízrak moderní doby. Nikdo ve skutečnosti neví kde přesně začínají a končí jeho hranice. V rámci nejrůznějších definic je tento fenomén popisován jako soubor speciálních činností, které se uskutečňují v prostředí internetu, zaměřují se na koncové uživatele a snaží se je aktivně zapojit do vytváření obsahu na webu. Na různých místech je Web 2.0 charakterizován také jako vědomí davu, sdílení webových aplikací, web jako platforma, bohatá zkušenost pro uživatele, módní marketingový pojem nebo permanentní beta verze. Web 2.0 způsobil, že informace v rámci internetu už netečou jen jedním směrem. Do sdělovaného obsahu mohou zasahovat i samotní čtenáři, uživatelé, zákazníci a informace dokonce přetékají mezi weby navzájem.

Přiznám se bez mučení, že jsem si ještě před nějakým časem nedokázala představit, že nejrůznější prvky, které se dnes systematicky řadí do balíčku nazývaného Web 2.0, se dají šikovně využít i v PR (které je dodnes tradičně většinou laiků spojováno jen se slovy tištěnými na stránkách časopisů či s květnatými řečnickými výstupy tiskových mluvčích před televizní kamerou).

Web 2.0 s sebou nese mnoho nesporných výhod ve prospěch PR. Prostředí aplikací je většinou již předdefinované, a proto se nosnou složkou Web 2.0 aplikací stává obsah a informace jako taková. Navíc využití Web 2.0 technologií nevyžaduje velké náklady, protože většinou fungují na bezplatných a již existujících technologiích a nástrojích.

Dobrá zpráva tedy je, že se PR posouvá do nových dimenzí (postupně i na českém trhu). Nazývejte je jak chcete – online PR, data PR, interaktivní PR…A s novými dimenzemi se nám, zaníceným piáristům, otevřely nové dveře – do světa blogů, wiki encyklopedií, online komunitních projektů, streamingu, e-learningu, on-line videí, webzinů, zpravodajský portálů, mikrostránek a webových stránek, virálního marketingu, platforem pro sdílení a výměnu obsahů a dokumentů, či v neposlední řadě RSS, tedy nástroje pro syndikaci obsahu, což je metoda sdílení velkého množství rychle se měnících informací na internetu.

Společnosti mají dnes možnost prostřednictvím svých PR aktivit oslovit nejen masové cílové skupiny, ale i uzavřené a úzce zaměřené komunity, které se na internetu sdružují. Mají navíc možnost přímo komunikovat se svými zákazníky s využitím nových kanálů. Výběr informací je čistě na příjemci a ne na šéfredaktorovi určité publikace. A to je určitě velký posun.

Mezi nejúspěšnější a nejoblíbenější projekty Web 2.0 v současné době patří například YouTube - prostor pro sdílení videí na internetu, MySpace (www.myspace.com) - komunitní projekt, nebo také Flickr - prostor pro sdílení fotografií. Uživatelé také rádi používají takzvané tagy, což je označování a kategorizace obsahu umístěného na internetu. Příkladem může být del.icio.us, který je prezentován také jako úschovna oblíbených odkazů řazených do určitých skupin s přiřazení slovního popisu, čili tagu. Mezi dalšími Web 2.0 projekty, které zaznamenaly úspěch, jsou také Wikipedia - internetová encyklopedie, nebo Digg - nástroj pro filtrování zpráv.

Pravdou ovšem taky je, že se všemi těmito novými možnostmi a příležitostmi přicházejí také určitá rizika a omezení. Masovost některých zmíněných systémů zapříčiňuje, že s rostoucím počtem uživatelů klesá množství kvalitních informací a čím větší skupina uživatelů se podílí na tvorbě obsahu, tím hůře se dá zamezit například nežádoucím či nepravdivým informacím. Zároveň však PR jako takové přináší možnost na takto vzniklé situace pružně a téměř okamžitě reagovat.

Člověk se pořád něco učí…A to je dobře. V momentě, kdy už by všechno znal a už by neměl co objevovat, by se stal život nepřekonatelně nudným, nemyslíte? A proto se učím ráda a objevuji neustále…Až tedy zase objevím nějakou tu dávno objevenou Ameriku, určitě vám o tom podám zprávu.