ZKUSTE ŽIVOT V AFRICE!

Read more!

Pampers a UNICEF, v rámci unikátní kampaně 1 balení = 1 vakcína, představí africká řemesla, hudbu, ochutnávku afrických jídel, ale také dílničky pro šikovné ručičky pro maminky i jejich děti

Značka Pampers, která je již téměř 40 let uznávaným jménem v oblasti péče o děti, pořádá velkou akci v pražské ZOO pro děti, jejich maminky a pro všechny návštěvníky, kteří chtějí vidět alespoň střípky ze života lidí v Africe. Celá akce má za úkol především pobavit, ale také představit účastníkům unikátní kampaň Pampers UNICEF 1 balení = 1 vakcína. Cílem této kampaně je úplné vymýcení mateřského a novorozeneckého tetanu (MNT) v rozvojových zemích. Z výtěžku každého označeného* výrobku Pampers UNICEF bude 0,047 EUR určeno organizaci UNICEF, která z těchto příspěvků zajistí vakcíny proti tetanu, které následně zachrání životy dětí zemí třetího světa. Kampaň potrvá od 1. října do 31. prosince 2008.

Třídenní akci zahájí Zdeňka Žádníková Volencová

Akce „Zkuste život v Africe“ začíná ve čtvrtek 16. října a pokračuje v sobotu 18. a v neděli 19. října. Bude začínat každý den v 11:00 a potrvá do 14:00. Ti z návštěvníků, kteří přijdou hned ve čtvrtek budou mít to štěstí potkat známou herečku Zdeňku Žádníkovou Volencovou, která je patronkou kampaně Pampers UNICEF v Čechách. Odbornou záštitou je v České republice uznávaný psychiatr MUDr. Martin Jarolímek, který se podělí o své zkušenosti z lékařského pobytu v Africe.

Co Pampers připravily pro návštěvníky ZOO?
- Zkuste exotická africká jídla připravovaná rodilými Afričany! K ochutnání budou pečené banány, speciální omáčky, čaj a limonáda, takže opravdu každý bude mít šanci pocítit chuť afrických dálek.
- Bubeníci a tanečníci předvedou divokou show včetně vystoupení šamana. Typický africký tanec a hudbu si budou moci vyzkoušet i děti, protože pro všechny bude připraven workshop, kde se budou moci naučit základům.
- Navlékání korálků s maurskými motivy – workshop, kde si děti budou moci vytvořit tradiční africké náhrdelníky.
- Pletení afrických copánků – děti budou mít možnost nechat si uplést tradiční copánky dokonce v různých barvách!
- Malování na obličej – oblíbené malování zvířátek na obličej bude okořeněno chutí Afriky.
- Výroba létajících dráčků a razítek z brambor, které si děti budou moci vzít s sebou.
- Vyprávění afrických pohádek a vytváření pohádkových masek – děti budou mít možnost poslechnout si africké pohádky a také si je sami zahrát s vytvořenými maskami.
- K vidění budou také krátká videa, která vypráví poutavým způsobem o životě v Africe a také informace o kampani 1 balení = 1 vakcína se Salmou Hayek, která je globální tváří kampaně.
- VŠECHNY AKTIVITY JSOU ZDARMA!

Kampaň Pampers UNICEF 1 balení = 1 vakcína*
UNICEF a Světová zdravotnická organizace (WHO) předpokládají , že úplného vymýcení mateřského a novorozeneckého tetanu ve 46 zemích, kde stále přetrvává jako problém, by se dalo dosáhnout v roce 2012. Společně s maminkami chce Pampers pomoci UNICEF eliminovat tuto zabijáckou nemoc.

Podle odhadů zemře v současné době 140 000 dětí ročně na novorozenecký tetanus a až 30 000 žen na tetanus mateřský. Tato tragédie je úplně zbytečná a dá se jí snadno předejít, jak už dokázal očkovací program UNICEF.


Cíl kampaně: eliminovat mateřský a novorozenecký tetanus
• Kampaň „1 balení = 1 vakcína“ umožní značce Pampers a organizaci UNICEF zlepšit
životní podmínky potřebných žen a dětí po celém světě a pomoci jim bránit se před
nemocí ohrožující jejich životy, které se však dá předejít.

• UNICEF a Světová zdravotnická organizace předpovídají, že do roku 2012 by se mohlo
podařit eliminovat mateřský a novorozenecký tetanus ve 46 zemích, kde tato choroba
představuje problém veřejného zdravotnictví. Značka Pampers se spolu s maminkami
snaží pomoci organizaci UNICEF v podpoře zemí, které chtějí vyhladit tuto zákeřnou
nemoc.

• S pomocí maminek darovala značka Pampers už 50 milionů vakcín. Tyto vakcíny ovlivní
život matek a dětí v 17 zemích Afriky, kterými jsou Angola, Kamerun, Středoafrická
republika, Pobřeží slonoviny, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Rovníková Guinea,
Gabon, Keňa, Libérie, Madagaskar, Mali, Mauritánie, Nigérie, Niger, Sierra Leone a
Tanzánie.

• V průběhu příštích tří let chce značka Pampers vybrat peníze na dalších 200 milionů
vakcín, které by měly pomoci organizaci UNICEF v podpoře zemí, jež si
daly za cíl eliminovat tuto chorobu.


*Speciálně označené výrobky
Výrobky, jejichž koupí přispějete na tento projekt, budou označeny nálepkou 1 balení = 1 vakcína navrženou zvláště pro tento účel. Mezi tyto výrobky patří: všechna takto označená balení plenek Pampers, všechna Jumbo balení plenek Sleep&Play a čtyřbalení všech variant vlhčených ubrousků Pampers (4ks v balení).
Ostatní varianty označených vlhčených ubrousků Pampers přispívají 1 vakcínou v jakékoliv kombinaci při nákupu 4 základních balení Pampers (72ks) nebo Clean&Play (63ks) nebo dvou dvojbalení Pampers (2x72ks) nebo Clean & Play (2x63ks).


Další informace
Pro více informací o kampani „1 balení = 1 vakcína” navštivte http://www.pampers.cz/.

Holcim obléknul Elišku Bučkovou a další finalistky České Miss 2008 do modelů vyrobených z obalů od cementu

Read more!

V rámci kampaně „Zapomeňte na šedý průměr“ uvedl Holcim Česko, přední dodavatel stavebních materiálů, na trh nově značené cementy – Variocem a Extracem. Kromě tradičně vysoké kvality, nabízí oba produkty především snadnější orientaci při výběru vhodného typu cementu. Jak ale tyto informace dostat co nejatraktivnějším způsobem k novinářům a prostřednictvím médií ke spotřebitelům?




Koncept akce pro novináře byl pojatý opravdu nevšedně. Drželi jsme se rčení, které říká, že krásná žena si může obléknout i pytel a přesto neztratí nic ze svého půvabu. A tak jsme připravili módní přehlídku.Česká Miss 2008 Eliška Bučková a další finalistky předvedly v rámci netradiční módní přehlídky nazvané „Zapomeňte na šedý průměr“ modely vyrobené z pytlů na cement - od vyzývavých dvoudílných kolekcí, přes etno styl až po svatební šaty. Přehlídky se zúčastnily kromě už jmenované Elišky Bučkové také první vicemiss Hana Svobodová, finalistky České Miss 2008 Aneta Sychrová a Aneta Faitová a modelka Central European Models Michaela Mrázová. Většina modelů pocházela z dílny Kateřiny Krejčové, svatební šaty navrhla Šárka Fruncová Vlčková a Lenka Málková.

I místo bylo zvoleno stylově, šedé stěny a retro nábytek salonku pražského hotelu Icon, společně s dekoracemi z kamení a pytlů cementu evokovaly v návštěvních akce tak trochu nevšední atmosféru, kterou na závěr podtrhla Tina Turner a její Simply the Best.

Více na http://www.zapomente-na-sedy.prumer.cz/.

Vzpomínejme...

Read more!

Jako vzpomínku na našeho nejmenovaného bývalého kolegu Ondřeje von Schmidta, bych chtěla dnes uveřejnit pozůstatek jeho dávné kreativity, který jsem nalezla při svém stěhování zapadlý za pelestí postele (jak se to tam dostalo to opravdu nevím). Jedná se o skvost české literatury a chloubu všech píárů....oslavná óda na PR (berte to prosím s nadsázkou :))

Píseň PR konzultantů
Ondřej Schmidt

Tisková je zpráva, PR to je hra
a dělat networking, věc je záludná.
Tak si každý z nás při tendru pozor dej,
své vizitky hbitě rozdávej.

John Graham až na nás zavolá,
mail od něj, sílu má.
Dnes tak jak zítra i za týden
FH.ALL je připraven.

Tisková je zpráva, PR to je hra,
kdo intervia dává, dobrou coverage má.
Pisálku na nás si pozor dej,
rychlej follow-up a jseš chycenej.

Dnes je ta nálada sváteční,
confcall je zbytečný,
tisíce deadlinů hoří jí,
tou vášní Fleishmaní.

Tisková je zpráva, PR to je hra
a dělat proposaly, věc je náročná.
Tak celé své srdce do nich dej,
progoogluj a obrázky nasekej.

Tisková je zpráva, PR to je hra
a kdo dělá newbiz, feečka slušný má,
jen se sním hochu (holka) nepárej,
F devítkou maily rozdávej.

Top 10 nejúspěšnějších projektů v Evropské soutěži za společenskou odpovědnost

Read more!

V sobotu 23. srpna se sešli porotci národního kola první mezinárodní soutěže hodnotící společenskou odpovědnost firem (CSR), do kterého se mohly zapojit firmy působící v České republice. Společně vyhodnotili a oznámili žebříček deseti firem, které nejlépe splnily soutěžní kritéria. Soutěž byla vyhlášena 1.5.2008 a firmy mohly přihlašovat své projekty do 15.6.2008. Přihlásily se celkem dvě desítky firem s velmi kvalitními projekty z celé České republiky, což ukazuje zájem českých podnikatelských subjektů o problematiku společenské odpovědnosti firem.

V odborné porotě Evropské soutěže za společenskou odpovědnost zasedli: ministryně Vlády České republiky pro lidská práva a národnostní menšiny – Džamila Stehlíková, olympionik Imrich Bugár, profesor veřejné a sociální politiky na Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Martin Potůček a výkonná ředitelka Fóra dárců Pavlína Kalousová. Podle názoru porotců bylo velmi obtížné vybrat z dvacítky přihlášených projektů deset nejlepších. Většina z nich totiž předčila očekávání a představila vysokou úroveň jak ve strategickém, tak v inovativním přístupu k CSR.

Do užšího výběru se dostaly tyto firmy (v abecedním pořadí):
Citibank Europe plc, organizační složka
Česká spořitelna, a.s.
Československá obchodní banka, a.s. – útvar Poštovní spořitelna
Henkel CR, spol. s r. o.

Komerční banka, a.s.

Microsoft s.r.o.
Plzeňský Prazdroj, a. s.
Severočeské doly, a.s. Chomutov
Telefónica O2 Czech Republic, a.s.

Vodafone Czech Republic, a.s.

Projekty 10 firem postupujících do užšího výběru budou dále podrobeny důkladnému prozkoumání zástupci organizátora přímo u soutěžících a poté z nich porota vybere tři kandidáty – lokální vítěze. Ti se zúčastní mezinárodního kola, které se uskuteční v Praze začátkem roku 2009, a poměří se v něm s finalisty z ostatních evropských zemí.

Co je vlastně Evropská cena za společenskou odpovědnost firem?
Jedná se o první mezinárodní soutěž hodnotící společenskou odpovědnost firem v ČR. Její unikátnost spočívá kromě mezinárodního rozměru také ve způsobu hodnocení společenské odpovědnosti firem. Cílem je podporovat systematický, strategický a dlouhodobý přístup firem ke společenské odpovědnosti, ne pouhé náhodné a jednorázové charitativní aktivity. Posláním soutěže je prosazování konceptu CSR v kontextu Zelené knihy Evropské unie „Promoting a European framework for corporate social responsibility“, přijaté v roce 2001 na území členských států EU.
Soutěž má dvě kola – první národní, z něhož postoupí tři nejúspěšnější účastníci do druhého mezinárodního kola, ve kterém se poměří s ostatními kandidáty ze zemí EU. Firmy měly šanci v soutěži představit své úspěšné CSR projekty realizované v roce 2007.
Organizátorem soutěže v České republice je největší česká poradenská společnost M.C.TRITON a odborným partnerem je občanské sdružení Fórum dárců. Záštitu nad mezinárodním kolem soutěže převzal Vladimír Špidla, člen Evropské komise. Záštitu nad lokálním kolem soutěže pak poskytla Džamila Stehlíková, ministryně Vlády České republiky pro lidská práva a národnostní menšiny.
Partnery soutěže jsou občanské sdružení Fórum dárců a komunikační agentura Fleishman-Hillard. Mediálními partnery soutěže jsou ekonomický deník E15 a časopis CSR fórum.

Veškeré podrobnosti o soutěži jsou k dispozici na www.mc-triton.cz/csr2008.

Na fotografii Jan Šícha, M.C.TRITON a Džamila Stehlíková

Z píáristky matkou a naopak

Read more!

Vlastně ani nevím, jak se to stalo a stala se ze mě matka. V lednu k nám přijel malý chlapeček, rázem se stal středem vesmíru a náš dosavadní život obrátil vzhůru nohama. Přesto jsem odmítla odejít z práce a stát se maminou na plný úvazek. Takže už tři měsíce po porodu jsem se vrátila zpátky do zaměstnání. Sice jen na částečný úvazek, ale přece. Chcete vědět, jak to funguje v praxi, když nemáte babičky, které jsou kdykoliv po ruce?

Všechno musí klapat přesně na minutu, takže time management třetí generace je proti mně břídil. Před klienty se pokud možno tvářit, že žádné dítě není a pokud už připustím, že je, tak raději nezmiňovat jeho stáří, abych nebyla za krkavčí matku a nebo aby se klient necítil ohrožen, že nemám čas se mu věnovat naplno. A když už mě někdo s dítětem „načape“, je lepší předstírat, že jsem ho právě našla a nemám s ním vlastně nic společného, ta podoba je opravdu čistě náhodná a vůbec si ji neumím vysvětlit.
Ne, ne, to byl jen takový vtip. K tomu, abych mohla pracovat je v první řadě potřeba mít rodinné zázemí a chápajícího partnera, připraveného pomoci, a samozřejmě chuť k práci.
Co ale předchází tomu, než se dostanu do kanceláře? Vždy před proměnou v pracující ženu musím miminku zabalit věci na celé odpoledne, kdy bude bez maminky, od plín přes několik setů náhradního oblečení až po jídlo. Pak nachystat sebe, většinou když malý předstírá, že spí, a ve finále obléct mimi – počítám i s variantou, že ho budu oblékat několikrát, protože při procesu oblékání může dojít k různým nehodám typu nenadálého čůrání či kakání apod. Pak nastává převtělení do chobotnice. Přes jedno rameno jeho maxitaška, přes druhé rameno notebook, v jedné ruce dítě, ve druhé ruce klíče, ve třetí ruce… a málem bych zapomněla, že mám jen dvě ruce… A pak už hurááá do kočárkárny pro kočárek. Před domem bývá pravidelně nastartovaná paní na hlídání, mně se uvolní ruce a odlehčím jednomu rameni. No a pak už šup do auta a hurá za prací. Po tomto maratónu bývám obvykle uhoněná jako pes a běžně se stává, že poslední úpravy mého zevnějšku probíhají ještě ve výtahu, cestou do pátého patra… Asi jste si někdy všimli fleků na tričku a nebo na kalhotách – tak to si chlapík odložil cestou z bytu na moje rameno či stehno kousek již přetrávené svačinky.
Jakmile ale vkročím do kanceláře, stává se mě píáristka a nikdo by nepoznal, že jsem ještě před hodinou doma přebalovala plíny. Práci si užívám o to víc, když vím, že zvládnout se dá opravdu ale opravdu všechno! A díky všem, kteří si to myslí taky!

O PR na zahraničních blozích

Read more!

Hledat na českém internetu blogy o PR, médiích, marketingu nebo dokonce blogy samotných PR agentur chce hodně trpělivosti a umu. Pokud se však rozhodnete prozkoumávat zahraniční stránky, věřte, že na tom budete mnohem lépe. Blogů věnujících se public relations je nepřeberné množství, bohužel však i zde platí, že ne všechny jsou aktivní a nabídnou čtenářům alespoň trochu kvalitní obsah. Ponořili jsme se tedy do internetové sítě a pokusili se najít několik zajímavých zahraniční blogů o PR.

Nahé PR

Jeden z mála živých blogů, který se může pochlubit kvalitními a mnohdy velmi zábavnými příspěvky, se jmenuje Naked PR. Jedná se o web, který je určen pro všechny, kteří se chtějí neustále vzdělávat a jsou dychtiví po všech novinkách z oboru PR. Blog vede PR konzultantka a redaktorka Jennifer Mattern více než dobře. Zdařilé grafické zpracování uživatele při první návštěvně neodradí, naopak jej podpoří jen v tom, aby se začetl do nových příspěvků. Pokud vás tedy zajímá, jak se dívají na sociální sítě v zahraničí, zdali lidé věří bloggerům nebo jestli je PR již ztraceno, pak sem jistě zabrouzdejte. Stojí to za to.

Globální konverzace

Velké a bouřlivé debaty o public relations a jeho působení naleznete na stánkách PR Conversations. Na blog působící profesionálním dojmem přispívá několik zkušených autorů, kteří čtenářům nabízí neustále nové články. Ti poctivě komentují jejich obsah, neboť pod téměř každým příspěvkem se nachází několik reakcí. O čem si zde můžete přečíst? O virtuálním světě, který byl vytvořen přímo pro tento blog, o zážitcích z reálných mezinárodních PR seminářů, o online management reputaci nebo o událostech a místech, kde lze ve 21. století navazovat nové kontakty. Jedním z nich je určitě i tento blog.

Další zajímavé blogy, které žijí a stojí za to klepnout na jejich odkaz, naleznete zde:

Minnesota Public Relations Blog
Barevný blog s bohatým obsahem o novinkách a událostech z Minnesotského PR.

India PR Blog
Pokud jste stále přesvědčeni, že neexistuje kvalitní blog, v Indii vám dokáží, že tomu tak není.

PR 2.0
Blog šéfa PR a New Media agentury FutureWorks ze Silicon Valley o tom, jak spolu fungují social media, PR, web marketing a technologie.

PR Squared
Plný života, mládí a (nejen)úsměvných příspěvků. Takový je blog z dílny americké PR agentury SHIFT Communications.

Která média nejvíce ovlivňují chování spotřebitelů?

Read more!

Na tuto otázku odpovídá nedávná studie Fleishman-Hillard „Index vlivu digitálních médií“, která zkoumá a měří vliv médií na chování a rozhodování spotřebitelů ve Velké Británii, Německu a Francii. Studie překvapivě ukazuje, že v životě spotřebitelů dominuje internet, který svým vlivem významně předstihuje i televizi.

Hlavní závěry studie:
• Ve zkoumaných zemích má internet zhruba dvojnásobný vliv oproti druhé nejsilnější televizi a přibližně osmkrát větší vliv než tradiční tištěná média.
• Spotřebitelé internet využívají různým způsobem pro různá rozhodnutí. V případě, že pro ně má rozhodnutí velký osobní význam, vyhledávají názory a zkušenosti ostatních prostřednictvím sociálních sítí. Oficiální zdroje naopak využívají, jestliže se rozhodování týká transakcí spojených například s veřejnými službami nebo letenkami.
• Přestože si spotřebitelé uvědomují přínos internetu pro jejich život, starosti jim dělá bezpečnost na internetu a důvěryhodnost některých informací. Ve Velké Británii například 66% online spotřebitelů uvádí, že jim internet pomáhá lépe se rozhodovat, ale jen 28% důvěřuje informacím, které společnosti na internetu zveřejňují.
• Ačkoli se výsledky průzkumu ve všech třech zemích v zásadě shodovaly, ve způsobu využití internetu se mezi státy projevují výrazné odlišnosti. Německo se umístilo na prvním místě v hledání informací na internetu, kdežto spotřebitelé z Velké Británie si nejčastěji založili online profil na stránce některé společenské sítě.

Digital Influence Index

view presentation (tags: digital influence index fleishman-hillard)

S ohledem na závěry studie existuje jistý rozpor mezi rostoucím vlivem internetu a poměrnou částí prostředků, které mu v porovnání s ostatními médii firmy vyčleňují ze svých marketingových a reklamních rozpočtů. Ve světle těchto zjištění se marketérům nabízí řada nových otázek, které budou muset čím dál více řešit - jak efektivně využít vliv, který internet nabízí? Jak pracovat s digitálním obsahem a prostředím, ve kterém je často nevyhnutelné vzdát se kontroly nad obsahem reklamních sdělení? Tento směr nahrává oboru public relations, který je zvyklý operovat ve vícesměrném komunikačním prostředí, a který tak má oproti reklamkám a mediálkám nejlepší zkušenosti a předpoklady integrovat komunikační aktivity v nejistém digitálním prostředí webu 2.0.

Výzkum provedla společnost Fleishman-Hillard International Communications společně s agenturou Harris Interactive. Studie ke stažení: http://www.fhdigital.net/InfluenceIndex/.

Manažeři chtějí zákaznická centra jako komunikační platformu pro řešení problémů 24/7

Read more!

Devět z deseti manažerů chce, aby dodavatelé a partneři byli vždy dosažitelní pro řešení problémů. Podle nezávislého průzkumu zadaného společností Avaya, by si 91 procent manažerů s větší pravděpodobností vybralo dodavatele, který zajistí provoz zákaznického centra v nepřetržitém režimu. Více než 89 procent respondentů uvedlo, že jsou ochotni za neustálý přístup zaplatit vyšší cenu. Z toho vyplývá, že pro manažery je non-stop fungující komunikační platforma pro řešení problémů více než důležitá.

Přes tato zjištění umožňuje pouze 17 procent z dotazovaných evropských firem svým zaměstnancům pružné pracovní podmínky, jež podporují realizaci nepřetržitých služeb zákazníkům tohoto typu. Dále uvádí, že nejsou dostatečně připraveni, aby mohli zákazníkům nabídnout služby, které sami požadují.

Zákazníci chtějí nejen nepřetržité služby v režimu 24/7 - respondenti rovněž uvedli, že chtějí mít možnost volby komunikačního kanálu – e-mailem, faxem, telefonicky, písemně nebo osobně – a chtějí všechny tyto kanály stejně zajištěné. Dotazovaní měli jasné názory na upřednostňované formy komunikace:
• 70 procent považuje za nejlepší způsob poskytování služeb telefonické hovory s dodavateli;
• e-mailová korespondence byla podle kvality služeb druhou volbou (59 procent), v těsném závěsu pak osobní kontakt (56 procent);
• zasílání faxů a dopisů se považuje za nejméně účinné pro dosažení výsledku
(18, resp. 10 procent)

Tyto závěry ukázal nezávislý průzkum zadaný společností Avaya. Průzkum „Flexibilní práce v Evropě a v Rusku“ vycházel z názorů více než 3 000 zaměstnanců napříč Evropou.

„Výsledky průzkumu jednoznačně ukazují, že standard služeb se změnil a firmy se musí přizpůsobit, aby vyhověly novým očekáváním zákazníků, a že zde je dostatečný prostor pro uvedení flexibilních pracovních řešení napříč Evropou, které zaplní tuto lukrativní mezeru na trhu,“ řekl Martyn Lambert, viceprezident, EMEA Marketing, Avaya. „Je stále zřejmější, že pružné pracovní podmínky nejen pomáhají firmám zaujmout zaměstnance, udržet je déle a podporovat jejich výkonnost, ale rovněž to může pomoci samotné firmě, pokud se pružné pracovní podmínky zavádí kvůli tomu, aby umožnily nepřetržitý zákaznický servis.“

Problémem není technologie: průzkum rovněž ukázal, že 58 procent respondentů si myslí, že jejich firma má technologie a systémy, které umožňují produktivní a pružné pracovní podmínky pro zaměstnance.

Trendy, které hýbou digitálním světem mladých

Read more!

Specializovaná skupina NGT (Next Great Thing) působící v rámci Fleishman-Hillard sleduje trendy v komunikaci poháněné mládeží na celém světě. To, jak mladí lidé používají nová média ovlivňuje rozhodování o investicích a strategiích firem. Globální trendy, které hýbou digitálním světem mezi mládeží, budou mít brzy vliv na všechny obory komunikace. Jinými slovy řečeno, kdo udrží krok, vyhraje…

Lifecasting a individualismus propojený sítí - teenageři vyhledávají věci, které vyjadřují individualitu, osobnost, kreativitu. Rádi komunikují novými způsoby, ukazují kdo jsou. S nadšením přenášejí celý svůj život online. Společenský dialog vedený přes nová sociální media nahrazuje one-to-one komunikaci. Novým způsobem myšlení mezi mladými je individualismus propojený sítí, skupinová mentalita.Vzrůstá význam kumulativní výhody, kdy mladí lidé mají tendence mít v oblibě to co ostatní. Vyžadují zkušenost a aktivně ji vyhledávají právě ve virtuálních světech založených na obsahu generovaném uživateli. Generace Y je závislá na davu a na svých sítích, které jim pomáhají v rozhodovacím procesu. Ústně podaná informace se nešíří prostřednictvím vlivných jednotlivců, ale prostřednictvím sítí a zároveň jednotlivci v síti se ovlivňují mezi sebou navzájem. U mladých lidí je potřeba méně se zaměřit na to, kdo je ovlivňuje, a více na to, jak jsou ovlivňováni.

Mobilní telefon je nenahraditelný - je nepřetržitou spojnicí s každou oblastí života mladého člověka. Mládež skokem přešla od internetu přímo k mobilním telefonům jako jejich „prvotní“ obrazovce pro informace, zábavu a komunikaci. Díky GPS se bude stále více využívat mobilní reklama vázaná k místu výskytu uživatele.

RSS a „newsmasters“ - RSS agregátory udělaly z mladých lidí nemilosrdně efektivní konzumenty médií. Jsou považováni za „newsmastery“, protože v porovnání se starší generací dokáží mnohem lépe spojovat informace a zacházet s velkým množstvím informačních toků. I přesto ale stále ještě mladí potřebují editory, kteří by oddělili informační zrno od plev a ukázali jim, co je cool a důležité. Proto se začínají objevovat služby založené na RSS zahrnující editorskou složku.

Reflexní jednání v interaktivním světě – mládež jsou skuteční „early adopters“. Jsou první generací, která vlastní mobilní telefony a užívá internet od útlého věku. Mobilní technologie je neoddělitelnou součástí jejich životního stylu, interaktivita je jim vrozená. To významně ovlivní jejich zájem o značky, nakupování a užívání internetu také v pozdějším věku. Mládež také očekává snadný přístup k multimediálnímu obsahu a nakládání s ním. Preference značek si tvoří na základě jednoduchosti doručení a šíře nabídky. Požaduje posun od umisťování reklamy s dlouhodobým obsahem k reflexivnímu umisťování reklamy se zaměřením na „tento okamžik“. Mladí chtějí vše teď, snadno a zadarmo.

Jazyková evoluce – pro mladé je psaní prostřednictvím akronymů jednodušší než psaní celých slov a frází. To ovlivňuje i způsob čtení, vyhledávání a psaní generace Y. Vše musí být jasné, stručné a rychlé. Při vyhledávání informací se očekávají okamžité výsledky.

Zapojení zákazníka a měření účinku - při měření účinku komunikace v digitálním světě zdaleka nestačí jen exaktní čísla o počtu shlédnutí reklamy. Stále důležitější je sledování a měření dopadu online, offline a mobilních komunikačních kanálů na chování zákazníka a jeho rozhodovací proces. Mladí lidé chtějí konat, ne se jen dívat. Chtějí být zapojeni do komunikačního děje, chtějí jej ovlivňovat a ne být jen pasivními účastníky. Krátká zábavná online videa jsou mezi mladými lidmi oblíbená a čím dál více se stávají součástí obchodního modelu značek. Mnoho digitálních reklamních spotů obtěžuje – jsou vkládány na začátek videa nebo přímo do něj. Ale pokud necháte uživatele započít interakci s reklamním videem a ponechat mu kontrolu nad průběhem, získáte přesné údaje o tom, jak přesně dlouho byli zapojeni a tedy vtaženi a potenciálně ovlivněni sdělením značky.

Social Networking Wars: Episode 1

Read more!

Upsali jste duši virtuálnímu světu? Facebook, MySpace, Second Life a spol. jsou vám v patách... Zatímco bojují o vaši přízeň sledovanost vaší reality dramaticky klesá. Sociální sítě ukrajují víc a víc z vašeho života... Ale ještě je šance se zachránit. Ať vás provází síla!

Volby na internetu aneb jak Obama získal digitální svět

Read more!

O tom, že v USA probíhají volby, ví snad opravdu každý. Kromě toho, že se rozhoduje o hlavě světové velmoci, která leccos ovlivňuje také v mezinárodním měřítku, si tato událost zaslouží pozornost i z důvodu fascinující komunikace jednotlivých kandidátů na post šéfa bílého domu.
Poprvé v historii se setkáváme s masivním využitím internetu, který zvláště u Barracka Obamy otevřel dveře milionům příspěvků jeho příznivců. Využito bylo nejen video, sociální sítě, ale také nejrůznější portály, které jeho přívrženci využívali i na zasílání peněz na jeho prezidentskou kampaň.

Co stojí za úspěchem kampaně Obamy?

V porovnání s Hillary Clintonovou je to i jistě dobře zvolená vize celé kampaně, tedy volání po změně trefně vyjádřené mottem „Yes, we can…“. To především mladí Američané chtějí a nejedna osobnost toto heslo pro podporu Baracka využila. Příkladem může být zpěvák will.i.am ze skupiny Black Eyed Peas, který využil proslovů favorizovaného kandidáta ve své písni.

Dalším příkladem mohou být BergevinBrothers. Ti dokonce na podporu svého oblíbence a jeho kampaně připravují album s názvem „Seven Songs For America“, které obsahuje hudbu a písně inspirované právě Barackem Obamou.

Zkrátka Obame je HERO!

Ale nejen známé osobnosti využili YouTube k vyjádření podpory svého milovaného kandidáta. Video k propagaci používali i řadoví občané Spojených Států, velkým hitem se tak například staly tzv. Obama babies (Obama baby 1, Obama baby 2, Obama baby 3), nebo Obama girl (Obama girl 1, Obama girl 2).

Výsledkem pak je, že přibližně 45 milionů lidí shlédne jedno z „Barackových“ videí denně. Zatímco propagační videa Clintonové si pustí „jen“ 12 milionů.
I přes to, že všichni kandidáti působili na internetu, tak právě pouze Obama byl schopen vytvořit největší komunitu „přátel“ na nejrůznějších sociálních sítích jako jsou:
Facebook – Barack zde získal šestkrát více přátel než Hillary, MySpace – Obama získal o 30% více přátel než Clintonová, či LinkedIn.
A právě jemu se díky masivnímu využití webu podařilo rozpoutat neskutečnou vlnu prostřednictvím word-of-mouth jeho zastánců. A byl to nepochybně Web 2.0 a sociální média/sítě, které mu nemalým podílem pomohli ve sbírce peněz přímo od voličů.
Více informací na http://www.mybarackobama.com/.

Zajímavá fakta o internetu a volbách 2008:

Nejvíce Američanů v historii, celých 46 % využilo k získání informací o prezidentských volbách a sdílení svých názorů a výzvě ostatních spoluobčanů právě internetu, emailu či mobilu.
- 40% Američanů se informovalo a sleduje události spojené s prezidentskými volbami pomocí internetu,
- 10% Američanů využívá sociální sítě k zapojení se do politického života a aktivit
- 23% Američanů je minimálně jednou za týden informováno emailem o podpoře svého kandidáta a aktivním zapojení do diskusí o kampani samotné
- celé 4% všech dospělých pravidelně posílá či dostává SMS o kampaních a dalších politických událostech,
- téměř jeden z deseti uživatelů internetu poslal svému kandidátovi prostřednictvím internetu peníze

„…Vstupujeme do éry, kdy obsah médií budou utvářet samotní spotřebitelé…“

Read more!

Na konci minulého týdne poctil Prahu svou návštěvou Dave Senay, prezident a CEO Fleishman-Hillard, největší PR agentury na světě. Cílem jeho návštěvy bylo především představit české odborné veřejnosti nové trendy v oboru komunikace a upozornit na význam digitálních médií v současném světě. Dave strávil v hlavním městě České republiky dva dny. Jeho nabitý program vyvrcholil seminářem, který uspořádala česká pobočka Fleishman-Hillard ve spolupráci s Britskou obchodní komorou (British Chamber of Commerce Czech Republic). Zúčastnilo se jej asi 60 pozvaných hostů, především z řad marketingových manažerů a ředitelů významných českých i zahraničním firem. Přítomna byla také média.

Seminář nazvaný Marketing a komunikace ve 21. století se uskutečnil v pátek, 26. června 2008 v pražském hotelu Marriott. V jeho rámci promluvil Dave Senay k tématům vztahujícím se k nejsoučasnějším trendům vedení komunikace a komunikačních strategií. Stěžejními body jeho prezentace byla globalizace a digitalizace, pojmy, které, jak se zdá, ovlivní počátek 21. století zcela zásadním způsobem. Migrace obyvatel, růst městské populace na úkor venkova, stárnutí obyvatel v Evropě, ale i problémy ekologické, jakými je globální oteplování a růst emisí CO2, či nedostatek vody, nebo měnící se kulturně-politické ukazatele (např. disproporce mezi počtem příslušníků jednotlivých světových náboženství či počet demokratických zřízení), to vše již nyní ovlivňuje a v budoucnu ještě ovlivní charakter koncových spotřebitelů a uživatelů, se kterými korporace, podniky, firmy, výrobci a poskytovatelé služeb komunikují. Změnit se tedy musí i celkový koncept procesu komunikace, jenž bude muset nadcházející změny nejen reflektovat, ale také se jim přizpůsobit. „Firmy tak stojí před novými výzvami, které si žádají odpovědi v podobě nových produktů s vyspělými technologiemi,“ řekl Dave Senay pro Marketing a média.

Jedním z hlavních úkolů Davida v Praze bylo představit průzkum dopadu digitálních médií na spotřebitele. Ukázalo se, že ačkoliv je internet ve Velké Británii, Německu a Francii v současné době médiem, které nejvíce ovlivňuje životy spotřebitelů, je firmami a jejich marketingovými strategiemi stále poněkud opomíjen jako významný komunikační kanál. Jen ve Spojených státech 86 % z 200 milionů obyvatel tvoří a sdílí obsah internetu a ovlivňují jim ostatní. To je bezesporu ohromující číslo. I v České republice lidé (zejména ti mladí) pomalu přicházejí na chuť sociálním sítím, jakými je např. Facebook, LinkedIn nebo MySpace. Kromě nich jsou tu však také diskuzní fóra, vyhledávače, blogy a neposlední řadě stránky ke sdílení dat (před dvěma lety slovo YouTube ještě málokomu něco říkalo, dnes jde již o fenomén). Pokrok v oblasti internetu je ohromující. Již dnes je s ním nutno počítat jako jedním z nejdůležitějších, ne-li nejdůležitějším, prostředkem komunikace.

Posledním, avšak neméně zajímavým tématem přednášky Davida Senaye byl politický marketing a americké prezidentské volby 2008. Internet ovlivnil do značné míry i jejich průběh. Jeho sílu si plně uvědomil Barack Obama, jehož kampaň je z obrovské části postavena na internetových sociálních sítích. Jen na Facebooku má Barack téměr milion stoupenců. Videa na jeho podporu na YouTube jsou dnes již legendární, viz Obama girl a její I got a crash on Obama. Jeho síla je nejen v jeho osobnosti, ale také schopnosti včas rozpoznat sílu internetu. Jak řekl Dave Senay pro Českou televizi, „Politikové udávají nové směry v komunikaci. Mají odvahu experimentovat a zkoušet nové věci. V současnosti zavádějí do kampaní internet. Firmy od nich opisují, učí se a následující jejich příkladu“.

Nový digitální předěl: mobilní zaměstnanci posilují své postavení

Read more!

Méně než pětina firem (17%) umožňuje všem svým zaměstnancům pracovat pružně každý den, i když 94% evropských pracovních sil takovou možnost očekává. Tento fakt představuje rostoucí riziko v celé Evropě, protože téměř třetina zaměstnanců (31%) říká, že by změnilo zaměstnání kvůli možnosti pružné práce. Tyto závěry ukázal nový nezávislý průzkum zadaný společností Avaya.

Průzkum s názvem Flexibilní práce v Evropě a v Rusku bere v úvahu názory více než 3 000 zaměstnanců napříč Evropou. Podle těchto údajů společnosti Avaya riskují firmy nejen ztrátu významné konkurenční výhody, ale zároveň i spokojené a produktivní zaměstnance.
Podle průzkumu by více než tři čtvrtiny (78 %) evropských zaměstnanců uvažovalo o změně zaměstnavatele výměnou za pružné pracovní praktiky a technologie a 94% dotázaných odpovědělo, že tuto možnost požadují po svém zaměstnavateli.
Nejedná se jen o rodiče s dětmi, které požadují pružnou pracovní dobu. 78 procent dotazovaných uvedlo, že by byli připraveni pokračovat u svého zaměstnavatele po odchodu do důchodu, pokud by měli možnost pružné pracovní doby. To by mohlo případně vytvořit rozsáhlou a velmi vzdělanou pracovní sílu, který by pomohla efektivně zvládnout problematiku kvalifikační mezery mezi generacemi i stárnutí pracovních sil.
„Digitální předěl vznikal mezi těmi, kteří měli přístup k technologiích, a těmi, kteří ho neměli,“ řekl Josef Havaš, ředitel Avaya v České republice. „Tato zpráva ukazuje novou digitální propast: mezi firmami, které maximálně využívají produktivitu a efektivitu a přitom si udržují nejlepší zaměstnance a firmami, které vystavují své podnikání riziku, protože nemají technologie, jež by podporovaly, co zaměstnanci požadují.“

Mezi další výstupy průzkumu patří:
• 30% vyšších manažerů si myslí, že pružné pracovní podmínky a technologie zvyšují konkurenceschopnost a úspěšnost v globálním měřítku;
• malé a střední podniky nabídnou pružné pracovní podmínky s výrazně menší pravděpodobností (57 %) než velké podniky (74 %);
• téměř polovina (44 %) zaměstnanců si myslí, že společnost, která nepoužívá pružné pracovní podmínky, zůstává u zastaralých pracovních způsobů;
• více než jedna třetina (35%) z těch, kteří pracují ve firmách, jež neumožňují pružnou práci, věří, že jejich zaměstnavatel disponuje technologiemi, aby to umožnil, ale rozhodl se je nevyužít.
Pro účely tohoto průzkumu byla pružná práce definována jako situace, v níž zaměstnanci nemusí pracovat určený počet hodin nebo na svých pracovištích, ale místo toho si mohou sami rozvrhnout svoji pracovní dobu a určit místo výkonu své práce.

Mluvte jejich řečí a budou vás milovat!

Read more!

Tak nějak by se daly do jedné věty shrnout marketingově-komunikační poučky o tom, jak je opravdu důležité důkladně poznat a dobře znát naši cílovou skupinu, abychom se cítili jako v jejich kůži, naladili se na jejich vlnu, „zapadli“ mezi ně, mluvili jejich řečí – prostě abychom mohli efektivně a s kýženým výsledkem komunikovat produkty a služby naše/klientů. Stačí mluvit jejich řečí a budou vás milovat. A neplatí to jen ve světě marketingových komunikací…

Stačí se třeba o dovolené vrátit do země dávných zahraničních studií a oprášit pár portugalských slovíček. A pak už to jede jako po slaném portugalském másle. Mluvila jsem jejich řečí a prostě mě milovali! Natolik, že jsem za láhev Becherova bylinného moku měla po dobu dvoutýdenní dovolené vlastní pokoj, s vlastními klíči od bytu u kamaráda mého kamaráda, a to zcela zadarmo! Jistě, mnoho v tom sehrálo to, že můj dovolenkový pan domácí - Hugo - je opravdu nadšený a reprezentativní člen sítě Couchsurfing, jejíž členové nabízejí dobrodružným či bezradným cestovatelům bezplatný nocleh na gaučích, matracích a podlahách ve svých domovech. A taky svou roli sehrálo to, že Hugo a já máme společného kamaráda. Nicméně moje portugalština bylo to, co zabodovalo maximálně a dohoda o dovolenkovém ubytování byla na světě. A tak se malým rybářským městem začala prostřednictvím Huga šířit šeptanda o jedné Pavle z České republiky, která fakt válí portugalsky. Všichni se o tom chtěli na vlastní uši přesvědčit. A tak jsem pořád mluvila jejich řečí a prostě mě za to milovali. Natolik, že mě ti neznámí portugalští obyvatelé, kterým dlouho trvá než si vůbec pustí někoho k sobě blíž, přátelsky přijali mezi sebe. A tak jsem poznala místa a potkala postavičky onoho města, které by běžný turista nepoznal. Mluvila jsem jejich řečí a oni nemohli věřit svým uším - byli ve stejnou chvíli šokováni i přešťastni, jako když si s blaženým výrazem ve tváři dávají jeden z dosti sladkých dezertů, který nesmí chybět po žádném jídle. Některé jsem musela přesvědčovat, že opravdu nejsem dcerou portugalských emigrantů, ale Valaška jak poleno. Mluvila jsem jejich řečí a za to mě milovali (skoro tak jako Portugalci milují svou rodinu, která je pro ně to nejcennější na světě) natolik, že jsem se s nimi zúčastnila přátelských večeří, uzavřeného koncertu i narozeninové oslavy – zaplavena grilovanými rybami, vynikajícími mušlemi, krevetami, olivami naloženými v místní směsi bylinek, typickým zeleným vínem, tuňákovou paštikou, fíkovým koláčem, mandlovým pečivem, šťávou z těch nejsladších pomerančů na světě uloupených z nekonečných pomerančových sadů za městem, novými slovíčky a hlavně pohodou. Mluvila jsem jejich řečí a za to mě milovali natolik, že se na chystaný zápas Česko-Portugalsko na Euru začali těšit jako na přátelské utkání a někteří dokonce jeden večer nad pivem v baru nedaleko přístavu s nefalšovanou pokorou tipovali, že Češi ten zápas vyhrajou. No, spletli se…

Poslední večer jsem Huga a jeho přátele nad vrchovatou mísou českých bramboráků, které po dvouhodinovém smažení na dvou pánvích souběžně zmizely za labužnického mlaskání rychlostí kulového blesku, učila tu naši řeč – respektive české „ř“. Pokoušeli se mluvit naší řečí. Ale i když jim to až na jednu výjimku vůbec ale vůbec ani trošku nešlo, stejně je taky miluju :-) P.S.: Myslím, že jsem udělala během dovolené v jednom malém rybářském městečku jižního Portugalska Česku dobré píárko a předpovídám nárůst příjezdového turistického ruchu v ČR!

Fleishman-Hillard získal 2. místo v soutěži Česká cena za Public Relations 2007

Read more!

Agentura Fleishman-Hillard získala v letošním ročníku soutěže Česká cena za Public Relations stříbrné ocenění v kategorii Business to Business PR. Oceněn byl projekt pro Magistrát Hlavního města Prahy – Odbor Fondů Evropské unie s názvem: Propagace programu JPD 2 s návazností na nové programové období.

Cílem této kampaně bylo zvýšení povědomí pražských institucí a firem o možnostech a způsobech čerpání z dotačního programu Evropské unie - JPD 2 a navazujícího operačního programu OPPK (Operační program Praha - Konkurenceschopnost).

Kampaň, která probíhala v průběhu roku 2007, byla postavena na srozumitelné komunikaci velmi složitého tématu prostřednictvím efektivních vztahů s cílovými médii. Dále na přímé komunikaci s cílovou skupinou pomocí informačních akcí a s použitím případových studií úspěšně realizovaných projektů.

Letošní výsledky první výzvy k přihlašování projektů v rámci operačního programu OPPK prokázaly naplnění cíle. Žadatelé přihlásili k dotacím 189 projektů, což je 4x více než bylo běžné ve výzvách v předcházejícím období. Kromě toho přinesla informační kampaň zvýšený zájem o konzultace s odpovědnými administrátory operačního programu a účast na seminářích, což je důležitý předpoklad pro zvýšení kvality žádostí a celkové úspěšnosti žadatelů.

Česká cena za PR je profesní soutěž v oboru Public Relations, kterou od roku 2006 pořádá česká Asociace Public Relations Agentur.. Oceňovány jsou projekty, které nejlépe vycházejí z podnikatelské strategie zadavatele, obsahují kreativní řešení, jsou v souladu s etickými pravidly oboru a mají prokazatelně pozitivní dopad na podnikání a reputaci zadavatele.

Více informací o soutěži na http://www.prcena.cz/2007/index.html.

Ministryně Stehlíková převzala záštitu nad Evropskou cenou za společenskou odpovědnost firem

Read more!

MUDr. Džamila Stehlíková, ministryně Vlády České republiky pro lidská práva a národnostní menšiny, převzala záštitu nad mezinárodní soutěží The European Corporate Responsibility Award (Evropská cena za společenskou odpovědnost firem). Organizátorem soutěže v České republice je největší česká poradenská společnost M.C.TRITON a odborným partnerem je občanské sdružení Fórum dárců. Hlavním cílem soutěže je podpora CSR (společenské odpovědnosti firem).

Od začátku května do 15. června se mohou do soutěže přihlásit právnické osoby podnikající na území ČR, které se do soutěže zaregistrují, splní kvalifikační kritéria pro účast a vyplní přihlášku do soutěže. Firmy mohou v soutěži představit své úspěšné CSR projekty realizované v roce 2007.

Ministryně Džamila Stehlíková svůj zájem o soutěž The European Corporate Responsibility Award zdůvodnila slovy: „Společenskou odpovědnost firem vnímám jako nedílnou součást prosazování politiky rovných příležitostí, nediskriminace menšin a vytváření společenských hodnot nejenom v oblasti zaměstnanců, ekonomické, environmentální, ale i kulturní, vzdělávací a etické. Proto jsem se rozhodla převzít záštitu nad soutěží kladoucí důraz nejenom na propagaci CSR aktivit, ale především na podporu inovací v tomto konceptu představující výzvu do budoucnosti."

Kromě ministryně Stehlíkové v porotě národního kola soutěže v ČR zasednou odborníci a významné osobnosti akademické, společenské a podnikatelské sféry. Tři vybrané firmy, které získají nejvyšší bodové ohodnocení, postoupí do mezinárodního finále, v němž budou hodnoceny odbornou porotou jmenovanou sdružením European Independent Consulting Group, které je mezinárodním vyhlašovatelem soutěže.

Partnery soutěže jsou občanské sdružení Fórum dárců a komunikační agentura Fleishman-Hillard. Mediálními partnery soutěže jsou ekonomický deník E15 a časopis CSR fórum.

Zájemci o účast v soutěži mají možnost přihlásit se u pořadatele e-mailem nebo poštou do 15. června 2008. Veškeré podrobnosti o soutěži jsou k nalezení na www.mc-triton.cz/csr2008, nebo na tel.: +420 224 362 406.

Vítejte v kokpitu

Read more!

Šestibodový bezpečnostní pás je zapnutý. Poslední kontrola vysílače. Motory burácí. Adrenalin cloumá každým milimetrem vašeho těla. Startovací světla za okamžik ukážou zelenou…. Plný plyn!!! Že by klukovský sen? Ne, realita. Zážitek na celý život se naskytl pěti českým a dvěma slovenským novinářům, kteří s námi jeli na press trip společnosti DuPont na Hungaroring a stali se na jeden den jezdcem Formule 1.


Víte, co mají společného teflonová pánev, silonové punčochy a kevlarová vesta? Technologii. Stojí za ní společnost DuPont, jeden z největších vývojářských a chemických firem na světě, která dodává technologie a materiály pro různé odvětví průmyslu, a kromě jiného je oficiálním dodavatelem stáje BMW Formula 1 Sauber Team a partnerem BMW. Svoje technologie využité i v automobilovém průmyslu se rozhodla představit novinářům z východní Evropy tímto jedinečným způsobem. Jak to všechno probíhalo?

Po příjezdu na Hungaroring všichni účastníci vyfasovali kombinézy a přilby a následovala teoretická část o jízdě v monopostu. Komunikace s instruktory, bezpečnostní pokyny, řízení, řazení, brzdění – na první pohled brnkačka, ale ve skutečnosti si člověk pořádně mákne. Konečně už máme ve všem jasno, Schumachera zvládneme levou zadní, takže hurá do aut.

Do té zatáčky se nemohu vejít…
Sedíte ve stísněném kokpitu monopostu, v ohnivzdorné kombinéze je minimálně třicet stupňů, formule se třese jako ďábel, výhled pouze dopředu, v nesnesitelném rachotu neslyšíte instruktora, který na vás zběsile mává a něco řve v němčině. Uvolňujete spojku, formule se rozjíždí a jeden monopost za druhým opouští boxy. Jezdí se za safety carem pěkně v lajně, předjíždění je bohužel zakázáno. Po několika kolech se řidič naváděcího auta slituje a pořádně to rozhulí. Všichni za ním, přece vám to nenatře. Zrychlujete, 160, 170, cílová rovinka, 180, 190, pud sebezáchovy pryč, 195, 200, a … sakra zatáčka! Do té se nevejdu ani kdybych se pos…. Naštěstí k tomu nedojde, formule drží stopu jako přibitá. Ještě pár kol pak zajížďka do boxů. Z monopostů vystupují novináři v úplné euforii, vypráví zážitky, skáčou si do řeči. „Málem mě to v poslední zatáčce votočilo, zadní kola mi ujela…200, kamaráde, 200 jsem dal … škoda že nás nenechali pořádně to rozjet, to bylo úplně skvělý.“



Po zábavě, během již „pracovní“ části se na prezentaci novináři dozvěděli, jaké technologie používali při jízdě, jak je možné, že brzdy umí přibrzdit z 300km za hodinu na 30 téměř tisíckrát za jízdu a přece se nerozpadnou, čím je to, že palivová nádrž nevybouchne i když se monopost rozfláká na cucky, a proč se používá speciální lak pro monoposty.

Delší reportáž o press tripu si můžete přečíst třeba tady (Auto iDnes).

Sumarizace? Skvělý způsob jak propojit práci se zábavou, nabídnout novinářům zajímavé informace originálním způsobem a vybudovat si s nimi osobnější vztahy. Co bude dál? Nechme se překvapit. Mimochodem, prý DuPont dodává nějaké materiály i pro astronauty…

Je Dům Šance bez šance?

Read more!

Zástupci občanského sdružení Šance předali dnes na tiskové konferenci "otevřený dopis komerčně zneužívané mládeže" zástupci Prahy 5 - Ondřeji Velkovi (SZ) - neuvolněnému předsedovi Kontrolního výboru MČ Praha 5. Tento dopis je reakcí "dětí ulice" na neodůvodněnou výpověď Prahy 5 ojedinělému projektu "Dům Šance", který pomáhá mládeži bez domova zařadit se zpět do normálního života. Tiskové konference zúčastnily patronky projektu - herečka Táňa Fischerová a zpěvačka Marta Kubišová.


"Děti ulice, které si svůj osud nevybrali, budou se zrušením Domu Šance, hozeny zpět na ulici. Doufám, že zastupitelům Prahy 5 dojde, že co mohou způsobit svojí neuváženou výpovědí a svůj názor přehodnotí, " řekla Táňa Fischerová.

Konference se také účastnil Ondřej Velek, zastupitel Prahy 5, který dodal: "Pan starosta Jančík rád předvádí svou vlídnou tvář, ale veřejný zájem často nemá jako svou prioritu. Budeme se však snažit výpověď zrušit nebo alespoň odložit, tak aby bylo možné hledat náhradní řešení."

Na kritickou situaci, ve které se Dům Šance nachází, reagovala společnost CETELEM, která prostřednictvím Gabriely Pithartové, ředitelky správy marketingu a komunikace CETELEM, předala zástupcům Domu Šance šek na milion korun. "Naše společnost podporuje děti a mladé lidi dlouhodobě a tímto krokem chceme podpořit Dům Šance v jeho úsilí o začlenění komerčně zneužívané mládeže zpět do života, " uvedla.

Text otevřeného dopisu zastupitelům Prahy 5:


Více informací o Projektu Šance najdete v našem předchozím příspěvku nebo na http://www.sance.info/

1. EVROPSKÁ SOUTĚŽ V OBLASTI CSR

Read more!

V České republice byla zahájena mezinárodní soutěž v oblasti společenské odpovědnosti firem (CSR) s důrazem na strategický a inovativní přístup k CSR a na realizaci CSR aktivit v rámci všech aspektů podnikání.

Přihlásit se může každá firma podnikající v ČR, která se zaregistruje, splní kvalifikační kritéria pro účast a vyplní přihlášku. Firmy mohou v soutěži představit své úspěšné CSR projekty realizované v roce 2007.


EVROPSKÁ CENA ZA SPOLEČENSKOU ODPOVĚDNOST FIREM
1. EVROPSKÁ SOUTĚŽ V OBLASTI CSR






Uzávěrka přihlášek do soutěže je 15. 6. 2008.

Následovat bude vyhodnocení národního kola, ve kterém budou vybráni 3 kandidáti postupující do finále, v němž se poměří s finalisty z ostatních evropských zemí.

Hodnotící kritéria, přihlášku a pravidla soutěže naleznete na
www.mc-triton.cz/csr2008, nebo nás kontaktujte na tel.: +420 224 36 2406.

SOUTĚŽ PŘINÁŠÍ NOVÝ POHLED NA SPOLEČENSKOU ODPOVĚDNOST.
Jejím cílem je podpořit strategický a dlouhodobý přístup ke společenské odpovědnosti ve firmách, tak aby společenskou odpovědnost chápaly a realizovaly nejen jako náhodné aktivity, ale jako nedílnou součást všech oblastí svého byznysu.


Pořadatelé soutěže:

M.C.TRITON - největší česká poradenská a vzdělávací firma v ČR

E-I Consulting Group


Partneři soutěže:

Fórum dárců

Fleishman-Hillard


Mediální partneři soutěže:

Ekonomický deník E15

CSR fórum

Dobře cílená komunikace nemusí být věda

Read more!

Adobe Systems uvedlo na trh studentskou edici produktů se speciálními cenami. Zadání pro PR bylo jednoduché: nejefektivněji touto informací zasáhnout co nejširší okruh potenciálních zákazníků z řad vysokoškolských studentů. Chvíli to vypadalo jako těžký oříšek, za několik dní ale bylo jasno.

V médiích s IT zaměřením se informace rozšířila velmi rychle. Zbývalo ale vyřešit, jak pokrýt celou dobu kampaně od jara do léta a jak se dostat co nejblíže ke studentům, kteří nejsou do počítačů a software zažraní.
Vedle využití webu www.adobeprostudenty.cz a media relations jsme se proto zabývali možností nalezení kanálu, který by oslovil další studenty a bylo možné jej využít po delší dobu. Volba padla na systém výhod poskytovaných studentům, držitelům mezinárodních karet ISIC. Tuto kartu, vydávanou společností GTS Alive, využívá v České Republice 220 tisíc studentů, což představuje přes 90 procent studentů vysokých škol v ČR! Poprvé si tak o studentských edicích software přečetli v magazínu Alive, distribuovaném v nákladu 25 tisíc kusů přímo držitelům karet. Článek si mohlo přečíst také 60 tisíc příjemců e-mailového newsletteru. V tu chvíli byla nabídka Adobe Student Edition uveřejněna na webu www.alive.cz v podobě článku i zařazení do seznamu poskytovaných výhod a slev. Web je držiteli karet často využíván právě pro zjištění, jaké slevy mohou využít. Vyvrcholením kampaně mezi studenty bylo partnerství Adobe na akci ISIC Tour – propagační roadshow po vysokých školách, pořádané na jaře a na podzim. Jarní kolo proběhlo na 13. vysokých školách v celé ČR. Informace o ISIC Tour se hodila i společnosti Adobe k vlastní propagaci a zároveň se objevila v médiích, které ji díky zajímavému nápadu zařadili do rubrik událostí a proběhlých akcí, což zvýšilo povědomí o Adobe nejen u studentů.
Celá akce, kterou Adobe vyhodnotilo jako úspěšnou, byla zajímavá i pro nás. Ukázala, že vedle zažitých postupů nebo hledání složitých cest je možné často sáhnout po řešení, které je po ruce.Co je studentský balíček? Sleva na produkt pro studenta! Jak ji nejlépe poskytnout a propagovat? V systému slev pro studenty!

Moderní technologie vs. teenageři

Read more!

Jsou nové technologie opravdu tím, co výrazně odlišuje mladé lidi od generace svých rodičů a to, co zhoršuje sociální vztahy? Nebo právě díky nim rostou možnosti komunikace a rozšiřují se sociální okruhy? Správná odpověď bude pravděpodobně obojí.

Psaní textovek je ve skutečnosti u mladých jedním z nejoblíbenějších prostředků komunikace, dokonce i pro vyznání lásky. SMS zprávy spolu s instant messengery (IM) velmi rychle nahradily e-mail, telefon a samozřejmě mezilidskou interakci, které dříve představovaly možnost důvěrnější konverzace.
Tento trend potvrzují i dva nové výzkumy. Podle AP-AOL studie víc než čtyři z deseti teenagerů (43 %), kteří mají k dispozici instant messenger, jej používají pro věci, které by nikdy neřekli osobně - face-to-face. Jedná se přitom o polovinu dívek a víc než třetinu chlapců, kteří používají tento nástroj. 22% z těch, kteří používají IM, jej využívají k pozvání přátel na schůzku nebo její potvrzení, a 13 % jej používá pro její odmítnutí. Celkově pak využívá instant messengery téměř polovina mladých ve věku od 13 do 18 let, u dospělých je to jen jeden z pěti. Osm z deseti dospělých pak používají IM pro posílání osobních zpráv z práce. V rámci tohoto průzkumu bylo osloveno 410 teenagerů a 836 dospělých.
Podle druhé studie společnosti InsightExpress, která se věnovala mladým ve věku od 18 do 24 let, používá mobilní telefon k osobním hovorům 76 % dotazovaných. Více než polovina členů z Generace Y pak tráví řadu času hledáním nových vychytávek do svých mobilních telefonů a třetina z této generace někomu zavolá, pokud potřebuje vysvobodit z nežádoucí situace.
Psaní SMSek a používání komunikačních programů umožňuje mladým lidem psát si s více lidmi, a to většinou v kratší formě. V tom leží paradoxně současný stav mladých, který je spojen s vyhýbáním se osobnímu kontaktu. Teenageři a mladí lidé si totiž do jisté míry chrání své soukromí, z čehož pramení i využívání těchto nástrojů.

Apocalypse now....

Read more!

Manila nas privitala neuveritelnym vedrem, vsudypritomnym pronikavym pachem z malych jidelen a konecne brutalnim smradem z malych motorek se sajtkarou, recenych tricycle. Je to tady nejcastejsi vozitko, ktere tu maji Filipinci misto auta, na ktere nemaj. Kazdopadne moje zelene srdce dost trpi i tak :). Vseobecne tu na ekologii moc nedaj, plati bezvyhradne, ze ekologii se zabyvaji jenom ty staty, ktere na to maji. Podle toho to tu taky vypada, tuny odpadku, spina a smrad.

Jinak ale musim rict, ze jsou Filipiny nadherna zeme s hrozne milymi a pratelskymi lidmi (pani, co nam pri vymene penez, corkla jak stary skorapkar pulku vymenenych penez nepocitam). Pohybujeme se vetsinou v mistech bez turistu a proto dost casto pusobime na mistni jak zjeveni. Mavaji, krici, padaji do mdlob a jsou u vytrzeni. Pokrikuji na nas Hey Joe, neb po mnohaletem pusobeni US army zde, jsou pro ne vsichni Joe. Tedy i ja, coz si neberu nijak osobne :). Bohuzel dostal Petr uz i nabidku k snatku, tak musim byt ve strehu. Nastesti krome asijske krasy oplyvala i potomkem,takze Petr odolal.

Podrobnejsi informace napisu priste. Snad jen dnesni zazitek,kdy jsme jsme se plavili na vorech na Pagsanjan, kde se tocila Apokalypsa. Plukovnika Kurtze, jsme uctili tichou vzpominkou. Jinak krasna tropicka vegetace a vodopady.

Uz na me vola zbytek skupiny, ze padame dal, tak se s vami timto rozloucim.

At zije Fleishman-Hillard!! :))

Boj za druhou šanci pro Projekt Šance

Read more!

Bílý tiskový stan, Džamila Stehlíková - ministryně vlády České republiky pro lidská práva a národnostní menšiny, Petr Janda, Petr Muk a Petr Novotný jako kmotři, Ivan Douda - člen Výboru dobré vůle – nadace Olgy Havlové, László Sümegh - koordinátor Projektu Šance, sponzoři a partneři Projektu Šance, tiskový mluvčí MČ Praha 5 a příjemně překvapující záplava novinářů s televizními kamerami, fotoaparáty, diktafony a poznámkovými bloky v ruce… A taky šok…

Tak to vypadalo za deštivého úterního odpoledne, kdy probíhala tisková konference u příležitosti oficiálního otevření pracovní terapeutické dílny v Domě Šance…Té pracovní terapeutické dílny, která se po ročním zkušebním provozu osvědčila, vykázala dobré výsledky a pomohla mnoha komerčně sexuálně zneužívaným dětem a mládeži udělat krok vpřed k tomu, aby se mohli začlenit zpět do společnosti. Té dílny, ve které tyto děti ulice mají možnost získat základní pracovní a sociální návyky a skládáním propisek si mohou vydělat peníze…

V tento slavnostní den otevření, který se už dlouho připravoval, bylo bohužel doručeno rozhodnutí Městské části Prahy 5 vypovědět Projektu Šance ke konci července nájemní smlouvu z Domu Šance. Lászlo Sümegh přečetl výpověď z nájmu před všemi přítomnými, kteří byli překvapeni, šokováni. Do konce července musí objekt opustit. Celý projekt teď stojí před závažným problémem, kdy bude nutné nalézt náhradní prostory. V případě neúspěchu hrozí, že se zneužívané děti ocitnou opět na ulici. „Děti ulice se bojí. Nemají dobré zkušenosti se světem dospělých. Bojí se toho, že když už se jim poštěstilo dostat se z ulice, vrátí se zpět. Přišla za mnou jedna klientka a řekla, že jí to je líto,“ říká László Sümegh.

V této chvíli nezbývá než pevně věřit, že se díky široké podpoře veřejnosti a partnerů Projektu Šance podaří nalézt náhradní prostory, do kterých by se mohl Dům Šance a s ním i pracovní terapeutická dílna přestěhovat. To si přejí všichni, kteří ví, jak je tento první preventivní a humanitární program pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež a pro oběti obchodování s lidmi unikátní, potřebný a přínosný. Více informací o Projektu Šance naleznete ZDE.

PR: Kontaktujte mě jen přes FaceBook, prosím

Read more!

37 266 nepřečtených e-mailů v poštovní schránce přiměly novináře Financial Times k neotřelému kroku. Bude reagovat pouze na odkazy od svých kontaktů ve FaceBooku a posílá jasný signál PR agenturám: když mi budete posílat zajímavé zprávy, zařadím vás do svých kontaktů. Když ne, máte smůlu.

Ať už si to přiznáme nebo ne, žijeme v době sociálních sítí. Networking neboli budování sítí kontaktů je trendem posledních let a co by to bylo za dobu, kdyby se to nedělo přes internet. Služby jako LinkedIn, MySpace, FaceBook zažívají boom, a dostávají se i k nám.

Přiznám se, ze začátku jsem byl hodně skeptický vůči těmto službám. Na rovinu řečeno, považoval jsem je akorát za dobrý způsob toho jak si masírovat ego tím, že nám dvakrát tolik kontaktů než můj bývalý spolužák z výšky. Já jsem byl king, on lůzr. Ano, i toto je pohled na věc, ale hodně omezený. Sociální sítě nejsou o tom „kolik jich máš“ ale o tom „jak je využíváš“. Příkladem toho je i experiment, Toma Foremskiho, již zmiňovaného novináře a bloggera, který již byl zahlcen e-maily v poštovní schránce. Jak sám říká, bude se zabývat pouze informacemi, které mu posílají jeho FaceBook přátelé. Tyto zprávy dostanou větší prioritu než zprávy zaslané e-mailem nebo jiným způsobem. Důvodem je, že pokud si někoho chcete přidat do svých kontaktů, je větší pravděpodobnost, že se opravdu zajímáte o to co dělá a co ho zajímá. Stejně to funguje i naopak, i příjemce zpráv má možnost podívat se na profil, zájmy a koníčky odesílatele a (i když se osobně nikdy nesetkali) udělat si o něm lepší obrázek a vytvořit k němu určitý vztah. „Je to experiment, ale možná mi pomůže zredukovat počet lidí, kteří mi jen posílají zprávy, ale nezajímají se o to, o čem vlastně píšu. I to je v pořádku, ale chci se zaměřit na lidi, které do určité míry znám. Pokud mě někdo kontaktuje jen proto, že mu to nařídil šéf, tak raději neodpovídám,“ říká Foremski.

Zda se tento experiment povede, zda Foremskiho příklad budou následovat jiní, a zda se využívání sociálních sítí v podobné míře uplatní i v naši novinářské obci, ukáže čas. Jisté ale je, že jeho příklad dává sociálním sítím smysl a ukazuje, jak jej lze využít v praxi i při každodenní práci.

Komunikaci nepotřebují jen firmy

Read more!

Na začátku března proběhlo v pražském hotelu Pyramida vyhlášení nejlepšího handicapovaného sportovce za rok 2007. Na setkání sportovců, zástupců svazů, sponzorů i médií bylo možné vidět, proč je taková akce prospěšná. Řada lidí by možná namítla, že podobné slavnosti jsou jenom zbytečným a okázalým večírkem pro pár vyvolených, ve skutečnosti se jedná o veskrze užitečný nástroj. Uhodnete k čemu slouží? Svůj pohled na tuto otázku vám hned vysvětlím.

Nejprve si nastíníme, kdo jsou hlavní aktéři.

Sportovci: U hendikepovaných sportovců jde o řadu lidí, kteří i přes těžký životní problém dokáží nejen sedět a čekat až se o ně někdo postará, ale o lidi, kteří jsou rozhodnuti vzít osud do vlastních rukou. Není to jednoduché, omezení v podobě chybějícího sluchu, zraku, schopnosti pohybu a podobně si řada z nás nedokáže představit. I přesto většina hendikepovaných sportovců, když to alespoň trochu jde, pracuje.

Funkcionáři, trenéři a asistenti: Řada lidí, kteří pomáhají. Na sportu hendikepovaných se zbohatnout nedá, většina z těchto lidí to dělá z přesvědčení

Sponzoři: Firmy, organizace i jednotlivci, kteří dokáží ocenit chuť, se kterou postižení jdou do toho a snaží se něco dělat.

Média: sedm statečných, kteří se nebojí ukázat i něco, co řada lidí raději nevidí a s čím
žebříčky sledovanosti ani čtenosti rozhodně nestrhnou.

Co o sobě říkají a jaké mají problémy?

Sportovci: Vždy bojují, dělají maximum, občas jim zejména na nejvyšších soutěžích chybí trocha štěstí. K tomu aby to bylo lepší, potřebují dvakrát lepší podmínky pro přípravu.

Funkcionáři: Mají těžký život - kde brát když nikdo nedá, co dělat když jim nikdo nechce pomoci. K zajištění 2x lepších podmínek přípravy je třeba 4x více peněz.

Sponzoři: Dělají, co je v jejich možnostech. I když by dokázali dát do sportu více, nemají dostatek příležitostí, aby se jim tato investice jakkoli zhodnotila.

Média: Sport je atraktivní, když má výsledky, ale k nim se úspěchy často nedostanou vůbec nebo s velkým zpožděním.

Co s tím zmůže jedno slavnostní setkání?
Překvapivě hodně. V marketingu se to jmenuje networking a brainstorming. Sponzoři potkávají své sportovce a dozvídají se jaké mají problémy. Funkcionáři vědí, že kdyby byly peníze, lze zlepšit přípravu. Zástupcům médií se hned rýsují výsledky a záběry z mezinárodních stupňů vítězů a sponzoři vidí svá loga na ověnčených vítězích. Skvělá ukázka zvládnuté interní komunikace a public relations. Stačilo zorganizovat jediné setkání a výsledek je „4 in 1“. Sešli se lidé, kteří by se jinak nepotkali a vymysleli nové projekty, které by jinak vznikaly jen těžko.

Konec večera, zpátky do reality. Jak známo, kde není hybná síla, není pohyb. Na sliby i velké myšlenky ze slavnostních setkání se zapomíná docela rychle. Pokud si ve čtyřúhelníku sportovců,funkcionářů a trenérů, sponzorů a médií dosadíme, kdo je pro koho zákazníkem, vyjde nám pěkně těžké komunikační schéma. A není jednoduché jej obsloužit. Říká se, že jeden den praxe vydá za měsíc teorie. Vyzkoušíme si to tedy sami na sobě a dáme vám vědět.

"...neumím si představit práci novináře bez PR..."

Read more!

S bulharským novinářem Danailem Glishevem o mediálním trhu, současné Evropě a PR. První díl seriálu rozhovorů s novináři z jiných krajů začínáme Bulharskem.



Danail Glishev, novinář, Bulharsko

Dany se narodil se v roce 1972 v Sofii. Po studiu na francouzském gymnáziu absolvoval balkánskou historii a studoval polskou filologii. Hovoří rusky a anglicky a čte v srbštině. Navštěvoval kurzy masové komunikace na universitě v Sofii, Univerzitě sociologie v Lubliani, sociologii v Gutenbergově univerzitě v Salzburgu. Novinářem je již 10 let. Převážně se zabývá zahraničním zpravodajstvím, pracoval pro různé bulharské televize, rádia, noviny i časopisy. V současné době je redaktorem Radia France International v Sofii.

Jako redaktor zahraničního zpravodajství jsi se často dostal k zajímavým událostem. Jaké byly tvé nejzajímavější úlovky?
Hledal jsem americkou raketu v horském regionu u bulharské západní hranice s baterkou v době války v Kosovu. A našel jsem ji. Vysílali jsme z výsadkářského letadla, přímé spojení pro „TV 7 dní“, s velitelem Generálního štábu, generálem Micho Michovem, z manévrů armády. Z britského konsulátu a operační nemocnice na náměstí Taxim v Istanbulu, při bombových atentátech v roce 2003, 12 hodin po spáchání. Z utečeneckého tábora Albánců v Raduše, na Kosovské hranici v květnu 1999, ze setkání Organizace pro bezpečnost spolupráci v Evropě, kdy Jelcin nazval Clintona „Psím synem“, to jsem si nemohl nechat ujít.

Jedním ze velmi zajímavých rozhovorů bylo interview s Jasirem Arafatem v roce 2000 v Betlémě. Ale nejvíce mi zůstalo v paměti osobní setkání s Achmedem Zakaevem, ministrem zahraničních věcí vzbouřenecké Čečny. Spojil jsem se s ním v Kodani 15 minut předtím než ho vzali do vazby. Interview bylo pak citované Reuters.

Kam se ubírá bulharský mediální trh. Došlo za poslední dobu, po vstupu do EU k nějakým zásadním změnám?
Bulharský mediální trh je malý, rozvíjející se trh, který začínal před 18 lety jednou televizí, několika novinovými tituly, spojenými s vládou a dvěma nebo třemi černobílými vědeckopopulárními časopisy. Dnes tu máme více než deset televizních programů s nepřetržitým vysíláním, šest 24-hodinových radiostanic a kolem třiceti hudebních rádií v celé zemi, 20 celostátních a regionálních denníků a více než 30 časopisů. Tisk je mimo politickou kontrolu, ale přeci jen tu a tam je závislý na korporátních zájmech. Čím dál větší roli hraje několik médií zakoupených mezinárodními konsorcii. Jejich význam stoupá, stejně jako zisky. Ale co dělají pro různost názorů a svobodu slova je sporné.

Jak probíhá komerční spolupráce médií a firem. Jak se daří tištěné reklamě?
Reklama dává tisku svobodu. U nás je jí ale málo, což snižuje sílu a možnosti tisku. I to je zdrojem našich problémů. Jinak je na poli reklamy konkurence dokonce větší než ta na velkých trzích, například na francouzském nebo polském.

Jaké jsou zásady novinářské etiky v Bulharsku, co se ctí, co naopak ne?
Etnická a náboženská tolerance, právo hlasu různých názorů, jako všude. Možná jediné kritérium, dle kterého zaostáváme anebo neaplikujeme na světové úrovni je utajení zdrojů informací.

Jaká jsou v bulharských médiích tabu. Např. je možné a časté dělat politické karikatury? Je problémem politická korektnost např. používání specifického slovníku pro různá etnika apod.?
Z důvodu našich specifik jsme velice opatrní k etnickým problémům. Ale nejsme nijak „pověrčiví“, neexistují tabu ani zakázané zóny. Naopak, jdeme do témat, které se nás netýkají, například „Práva Falung Gonga“ v Číně anebo „Inteligentní Design“ v amerických školních programech.

Jaká je role PR agentur, jak jsou vnímány novináři, firmami. Co se od nich očekává?
Čím dál větší. Pro mne si lze jen těžko představit práci novináře bez PR. Kdysi jsme museli znát všechny. Mít pět notýsků s telefony a adresy, dnes stačí zavolat na číslo, které jsme našli na internetu. A slyšíme příjemný hlas ochotného kolegy. Je ovšem dobře, pokud nebereme PR jako transmisi anebo vykonavatele najatého firmou. Anebo alespoň, pokud tomu tak je, aby to nebylo znát. Mám kolegy, kteří se hodně rozčilují z přehnaně snaživých obsluhujících PR firem. A pak materiál nevyjde.


Jaká je síla internetu a jak moc je využíván web 2.0 (tj. interaktivní web umožňující blogy, myspace, youtube, podcasty, apod...). Dá se říci, že by internet mohl konkurovat klasickým médiím?
U nás se o tom teprve začíná mluvit. Blogeři jsou neznámí, nečekaní a dokonce se jich lidé trochu lekají. Je brzo posuzovat, v Bulharsku toto je zatím nerozvinutá mezera na trhu. Na internetu vydělávají firmy, které získaly možnosti v jiných sférách.

Blogují bulharští novináři?
Ano, již píší, ale kdo je čte? Aby je někdo četl musí říkat něco zajímavého. Ale za to nikdo neplatí výplatu, proto k tomu není přílišná motivace...

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, jak to sluší mojí firmě na Googlu

Read more!

Když chceme vědět, jak vypadáme a tudíž jak nás vidí ostatní, musíme si prostě stoupnout před zrcadlo a podívat se. Když chceme vědět, jak vidí ostatní naši firmu v internetovém vyhledávači, můžeme to zjistit prostřednictvím nástroje zvaného TagCrowd. A ani při tom nemusíme stát, jako v prvním případě ;-)


Internet je neustále bobtnající, rychlý a téměř nekonečný zdroj informací a proto při jakémkoli náznaku informační absence většina z nás získaným reflexem otevře okno internetového prohlížeče a začne „googlovat“. Zobrazené výsledky hledání dokážeme vyhodnotit během několika málo vteřin rychlým přehlédnutím odkazů a úryvků textů na několika prvních stranách a těmi, které považujeme za relevantní, se snažíme „proklikat“. Během tohoto rychlohodnocení v podobě listování výsledky na nás v krátkém čase působí velké množství informací.

Podívejme se na věc z firemního písečku. Uživatel Googlu zadá do vyhledávače název firmy, chce se podívat, co se o ní píše, navštívit její webové stránky. Výsledky hledání bleskově vyhodnotí pouhým přehlédnutím zobrazených úryvků textů u jednotlivých odkazů. Během krátké chvíle si s hledaným výrazem – v tomto případě firmou – vytvoří na základě zobrazených výsledků automatické asociace. Existuje nástroj – TagCrowd – jehož pomocí můžeme převést výsledky hledání do vizuální podoby. Jinými slovy řečeno – TagCrowd nám z výsledků hledání vytvoří obláček slov s nejčastějším výskytem a tím získáme v doslovném slova smyslu obrázek o tom, jaká slova lidé při vyhledávání vidí, a tudíž jaké asociace s naší značkou si v průběhu hledání vytvářejí. TagCrowd by se dal nazvat analytickým nástrojem pro vizualizaci online reputace firmy. Dokáže obrazně vyjádřit, jaký otisk zanechává značka v souvislosti s výsledky hledání na potenciálních zákaznících, investorech či zaměstnancích a neměl by tedy zůstat stranou zájmu těch, kteří o reputaci té či oné značky pečují.

Webová aplikace TagCrowd funguje na principu tag cloud (v případě použití pro značku či firmu nazývaný brand cloud) což je generovaný oblak klíčových slov (nebo také mrak štítků) s častým výskytem v obsahu webové stránky.
TagCrowd však posunuje mraky štítků daleko za jejich původní funkci, kterou je kategorizace obsahu k lepší orientaci na stránce. TagCrowd, kromě už zmíněné vizualizace online reputace, může sloužit také jako pomůcka pro shrnutí zaměření a obsahu proslovu či psaných prací, k vizuální analýze výzkumných dat a podobně.

A jak konkrétně použít TagCrowd pro zjištění naší online reputace ve vyhledávači Googlu? Stačí navštívit domovskou stránku TagCrowd (http://www.tagcrowd.com/) a do příslušného okna zkopírovat například všechna slova na prvních třech stránkách výsledků hledání pro daný název firmy / značku. Na vizuálních příkladech níže vygenerovaných prostřednictvím aplikace TagCrowd se můžete dozvědět, jakou mají online reputaci na Googlu některé konkrétní „značky“.


1) Homepage TagCrowd

2) Brand cloud pro značku TagCrowd

3) Brand cloud pro značku Fleishman-Hillard

4) Brand cloud pro mou osobní „jmennou značku“ Pavla Světlíková :-)

Nový akční seriál! Potkala se dvě prasátka....

Read more!

Moje máma je on-line

Read more!

Pomalu ale jistě se vyhledávání, online nakupování a sdružování na společenských/sociálních sítích stává součástí každodenní rutiny našich matek. Podle nové studie, kterou v USA provedl eMarketer, je dnes ze všech žen, které jsou online, více než 40 % – přibližně 35 milionů – matky, které mají doma dítě ve věku do 18 let.

Online aktivních je přibližně 86 % žen, které mají alespoň jedno dítě. Mezi těhotnými ženami a ženami, které dítě plánují v horizontu jednoho roku je neskutečných 94 % z nich online. Skoro polovina žen (47 %), které se průzkumu zúčastnily zmínilo fakt, že jsou na internetu více a častěji od té doby co mají děti.

Nemyslete si však, že mámy tráví většinu či všechen čas na internetu vyhledáváním nejrůznějších rodičovských rad a pomoci. 94 % matek ve věku 25-54 let navštěvuje nejrůznější zpravodajské portály, 89 % navštěvuje vyhledávače a navigační stránky a 85 % vyhledává zábavu. Z průzkumu také jasně vyplývá, že internet hraje klíčovou roli v nákupním rozhodovacím procesu - celých 68 % matek přes internet pravidelně nakupuje a vyhledává informace o výrobcích.

Zdroj: http://www.emarketer.com/

Do Carlsbadu za 25 hodin, aneb strastiplná cesta do Států

Read more!

Tak jsem se opět vypravil do států. Spojených a amerických. Stejně jako každý rok touto dobou (začátek března) máme ve Fleishman-Hillard v některé jižnější části USA celosvětový firemní meeting, kde se schází na 250 lidí ze všech koutů světa a baví se o plánech a vizích na další rok. Letos jsme jeli do San Diega na jihu Kalifornie, respektive do Karlových varů (Carlsbad), městečka které leží asi dvě hodiny jižně (autem) od Los Angeles a asi 45 minut severně od San Diega. Trochu bizardní cestovat do Varů přes 18 hodin, ale kdyby už nic jiného, tak počasí je tam v tuto roční dobu výrazně příjemnější než v našich Varech - okolo 20 stupňů, slunečno.


Po příletu do New Yorku bohužel zjišťuji, že kvůli zpoždění na příletu z Prahy mi pravděpodobně uletí let do San Diega. A to i přesto, že mám na přestup ještě 45 minut. Kdo zná procedury na amerických letištích při příletu z jiných zemí, ví o čem mluvím.

45' do odletu: vybíhám mezi prvními z letadla a indiánským během se vydávám na cestu k imigračním úředníkům. Nesmím běžet příliš rychle, aby si mě někdo nespletl s nějakým podvratným živlem :-) Zlaté pražské a některá evropská letiště, kde vás při zpoždění někdo čeká u letadla a snaží se vás rychle dopravit na další let. Tady nikoho nezajímáte, když to uletí, zítra je taky den.

40' do odletu: naštěstí fronta u imigračních úředníků je krátká a na můj naléhavý výraz v obličeji mě pár lidí pustilo dopředu. Pár zdvořilostních otázek, ještě se vyfotit, sejmout otisky prstů - úředník něco kontroluje v počítači - evidentně má dost času - a pak mě propouští dál.

35' do odletu: i když pokračuji dál, musím si podle amerických pravidel počkat na své zavazadlo, projít s ním přes celníky a pak ho odevzdat na přepážce, kde ho odbaví na další let. Nervózní přešlapování u imigračního úředníka bylo úplně zbytečné, protože pás je zatím prázdný...

30' do odletu: začínají přijíždět první zavazadla, moje mezi nimi pochopitelně není. V duchu Murphyho zákonů je skoro poslední.

22' do odletu: probíhám přes celníky a po pár metrech stojím před přepážkami, kde se nechávají zavazadla pro návazné lety. Přepážka ČSA je bohužel prázdná. Slečna u vedlejší (poloprázdné) přepážky nejenom neumí převzít zavazadlo, které přiletělo s jinou společností, ale navíc ani netuší, kde je někdo z ČSA nebo jak je kontaktovat. Když tady budu čekat až někdo přijde, uletí mi to. Když jim tu nechám kufr a poběžím, uletí to mému kufru.

20' do odletu: rozhodl jsem se běžet i s velkým zavazadlem dál, jinak ho stejně pár dní neuvidím. Zbývá mi dostat se do vedlejšího terminálu - eskalátory, 3 minuty čekání na vlak co jezdí mezi terminály, minuta jízdy, další eskalátory a ...

12' do odletu: u bezpečnostní kontroly při vstupu do terminálu je fronta jak blázen. Musím být tak 100 metrů od cíle. Předbíhám všechny a omlouvám se zpožděným letem, naštěstí mají pochopení. Kufry na pás - naštěstí nikoho nezarazilo, že jeden je třikrát větší než běžné kabinové zavazadlo - boty, pásek, kabát dolů...prošel jsem...
"Is it your luggage?" ptá se přísně vyhlížející žena u kontroly zavazadel. Ano, je nějaký problém? Musíte vytáhnout notebook na pás... "Ano rychle to udělám, pospíchám na další let, říkám naléhavě"... "Ne!, já to udělám," říká a pomalu si nasazuje rukavice a pouští se do zevrubné prohlídky mého zavazadla. "Co ta voda?" Sakra, v tom spěchu jsem tam zapomněl flašku s vodou...letí do koše. Minuty ubíhají a žena je stále v klidu a pomalu si dělá svou práci. Chápu to, ale na klidu mi to nepřidává.

6' do odletu: sbírám své věci, skáču do bot a vybíhám ke svému gatu. Teď už běžím sprintem, strach z toho, že mě někdo zastřelí, přehlušila touha stihnout další let.

5' do odletu: uřícený přistávám před přepážkou. Uff, moje letadlo je pořád na gatu, stihnul jsem to... kde je ale sakra nějaký personál? Na vedlejších přepážkách neví, asi už skončilo odbavení... To mi za chvíli potvrzuje odjíždějící letadlo.

Sakra. Taková smůla. I přesto, že jsem pravděpodobně vytvořil nový přestupový rekord na letišti JFK, nestihnul jsem to...

Značně psychicky i fyzicky vyčerpaný hledám tranzitní přepážku Delty, která provozuje návazný let. Dozvídám se, že další let do San Diega letí zítra touto dobou. "Můžete se vrátit na přepážku ČSA, kde by vám měli zajistit ubytování, protože jejich zpoždění zavinilo, že jste nestihnul náš let." To znamená zpátky do vedlejšího terminálu, kde možná ještě nebo už zase nikdo není a za hodinu a půl budu možná zpátky tady u vás, říkám si v duchu. "Or is there another city you would like to fly to tonight?" přerušuje mě mladík... Ujišťuji ho, že jsem právě přiletěl z Evropy a rád bych pokračoval do San Diega, nikam jinam. Do úst se mi dere ironická otázka "What's the city of the day?", ale nakonec to nechám být.

Američan vedle mě evidentně přiběhl ze stejného letu a taky míří do San Diega. Tvrdí mi, že než čekat celý den na letišti v New Yorku, mám radši letět do Los Angeles, půjčit si auto a za dvě hodiny jsem v San Diegu. Do LA to letí za dvě hodiny... Volám manželce, abych se s ním podělil o své dosavadní strasti a své další možnosti. "Rozhodně zůstaň v New Yorku, žádná noční dobrodružství." A tak letím do LA...let v pohodě, na letišti mě překvapilo, že do půjčoven aut je to 15 minut autobusem, navíc si předem musíte vybrat do které chcete, protože jsou od sebe daleko a každá má svoji vlastní dopravu. Právě jede kolem bus do Avisu, známá značka, tak nastupuji.

Přijíždíme na obrovské parkoviště s desítkami, pravděpodobně stovkami aut (a to je jen jedna půjčovna), kde i krátce po půlnoci stojí dlouhá fronta zákazníků. Beru co mi nabídli, ještě navigaci, abych v noci trefil a vzhůru na cestu. Chvíli přemýšlím, jestli se mi s automatickým řazením podaří rozjet, naštěstí je to jednodušší než se zdálo. Navigace je super, dálnice z LA na jih i v tuto noční dobu docela rušná, ale i tak jsem za dvě hodiny v místních Karlových Varech - "Welcome to Carlsbad". Jak vtipné, tři hodiny ráno, za sebou mám 25 hodin cesty a před sebou příjemný týden v kalifornských Karlových Varech. Už se těším do postele...

Jaké z toho plyne poučení?
1. Nejsou Vary jako Vary
2. Tomuhle by nepomohl ani bezvízový styk
3. ČSA (které mám jinak rád) by si měly zlepšit své služby na letišti v New Yorku.