Apocalypse now....

Manila nas privitala neuveritelnym vedrem, vsudypritomnym pronikavym pachem z malych jidelen a konecne brutalnim smradem z malych motorek se sajtkarou, recenych tricycle. Je to tady nejcastejsi vozitko, ktere tu maji Filipinci misto auta, na ktere nemaj. Kazdopadne moje zelene srdce dost trpi i tak :). Vseobecne tu na ekologii moc nedaj, plati bezvyhradne, ze ekologii se zabyvaji jenom ty staty, ktere na to maji. Podle toho to tu taky vypada, tuny odpadku, spina a smrad.

Jinak ale musim rict, ze jsou Filipiny nadherna zeme s hrozne milymi a pratelskymi lidmi (pani, co nam pri vymene penez, corkla jak stary skorapkar pulku vymenenych penez nepocitam). Pohybujeme se vetsinou v mistech bez turistu a proto dost casto pusobime na mistni jak zjeveni. Mavaji, krici, padaji do mdlob a jsou u vytrzeni. Pokrikuji na nas Hey Joe, neb po mnohaletem pusobeni US army zde, jsou pro ne vsichni Joe. Tedy i ja, coz si neberu nijak osobne :). Bohuzel dostal Petr uz i nabidku k snatku, tak musim byt ve strehu. Nastesti krome asijske krasy oplyvala i potomkem,takze Petr odolal.

Podrobnejsi informace napisu priste. Snad jen dnesni zazitek,kdy jsme jsme se plavili na vorech na Pagsanjan, kde se tocila Apokalypsa. Plukovnika Kurtze, jsme uctili tichou vzpominkou. Jinak krasna tropicka vegetace a vodopady.

Uz na me vola zbytek skupiny, ze padame dal, tak se s vami timto rozloucim.

At zije Fleishman-Hillard!! :))