Do Carlsbadu za 25 hodin, aneb strastiplná cesta do Států

Tak jsem se opět vypravil do států. Spojených a amerických. Stejně jako každý rok touto dobou (začátek března) máme ve Fleishman-Hillard v některé jižnější části USA celosvětový firemní meeting, kde se schází na 250 lidí ze všech koutů světa a baví se o plánech a vizích na další rok. Letos jsme jeli do San Diega na jihu Kalifornie, respektive do Karlových varů (Carlsbad), městečka které leží asi dvě hodiny jižně (autem) od Los Angeles a asi 45 minut severně od San Diega. Trochu bizardní cestovat do Varů přes 18 hodin, ale kdyby už nic jiného, tak počasí je tam v tuto roční dobu výrazně příjemnější než v našich Varech - okolo 20 stupňů, slunečno.


Po příletu do New Yorku bohužel zjišťuji, že kvůli zpoždění na příletu z Prahy mi pravděpodobně uletí let do San Diega. A to i přesto, že mám na přestup ještě 45 minut. Kdo zná procedury na amerických letištích při příletu z jiných zemí, ví o čem mluvím.

45' do odletu: vybíhám mezi prvními z letadla a indiánským během se vydávám na cestu k imigračním úředníkům. Nesmím běžet příliš rychle, aby si mě někdo nespletl s nějakým podvratným živlem :-) Zlaté pražské a některá evropská letiště, kde vás při zpoždění někdo čeká u letadla a snaží se vás rychle dopravit na další let. Tady nikoho nezajímáte, když to uletí, zítra je taky den.

40' do odletu: naštěstí fronta u imigračních úředníků je krátká a na můj naléhavý výraz v obličeji mě pár lidí pustilo dopředu. Pár zdvořilostních otázek, ještě se vyfotit, sejmout otisky prstů - úředník něco kontroluje v počítači - evidentně má dost času - a pak mě propouští dál.

35' do odletu: i když pokračuji dál, musím si podle amerických pravidel počkat na své zavazadlo, projít s ním přes celníky a pak ho odevzdat na přepážce, kde ho odbaví na další let. Nervózní přešlapování u imigračního úředníka bylo úplně zbytečné, protože pás je zatím prázdný...

30' do odletu: začínají přijíždět první zavazadla, moje mezi nimi pochopitelně není. V duchu Murphyho zákonů je skoro poslední.

22' do odletu: probíhám přes celníky a po pár metrech stojím před přepážkami, kde se nechávají zavazadla pro návazné lety. Přepážka ČSA je bohužel prázdná. Slečna u vedlejší (poloprázdné) přepážky nejenom neumí převzít zavazadlo, které přiletělo s jinou společností, ale navíc ani netuší, kde je někdo z ČSA nebo jak je kontaktovat. Když tady budu čekat až někdo přijde, uletí mi to. Když jim tu nechám kufr a poběžím, uletí to mému kufru.

20' do odletu: rozhodl jsem se běžet i s velkým zavazadlem dál, jinak ho stejně pár dní neuvidím. Zbývá mi dostat se do vedlejšího terminálu - eskalátory, 3 minuty čekání na vlak co jezdí mezi terminály, minuta jízdy, další eskalátory a ...

12' do odletu: u bezpečnostní kontroly při vstupu do terminálu je fronta jak blázen. Musím být tak 100 metrů od cíle. Předbíhám všechny a omlouvám se zpožděným letem, naštěstí mají pochopení. Kufry na pás - naštěstí nikoho nezarazilo, že jeden je třikrát větší než běžné kabinové zavazadlo - boty, pásek, kabát dolů...prošel jsem...
"Is it your luggage?" ptá se přísně vyhlížející žena u kontroly zavazadel. Ano, je nějaký problém? Musíte vytáhnout notebook na pás... "Ano rychle to udělám, pospíchám na další let, říkám naléhavě"... "Ne!, já to udělám," říká a pomalu si nasazuje rukavice a pouští se do zevrubné prohlídky mého zavazadla. "Co ta voda?" Sakra, v tom spěchu jsem tam zapomněl flašku s vodou...letí do koše. Minuty ubíhají a žena je stále v klidu a pomalu si dělá svou práci. Chápu to, ale na klidu mi to nepřidává.

6' do odletu: sbírám své věci, skáču do bot a vybíhám ke svému gatu. Teď už běžím sprintem, strach z toho, že mě někdo zastřelí, přehlušila touha stihnout další let.

5' do odletu: uřícený přistávám před přepážkou. Uff, moje letadlo je pořád na gatu, stihnul jsem to... kde je ale sakra nějaký personál? Na vedlejších přepážkách neví, asi už skončilo odbavení... To mi za chvíli potvrzuje odjíždějící letadlo.

Sakra. Taková smůla. I přesto, že jsem pravděpodobně vytvořil nový přestupový rekord na letišti JFK, nestihnul jsem to...

Značně psychicky i fyzicky vyčerpaný hledám tranzitní přepážku Delty, která provozuje návazný let. Dozvídám se, že další let do San Diega letí zítra touto dobou. "Můžete se vrátit na přepážku ČSA, kde by vám měli zajistit ubytování, protože jejich zpoždění zavinilo, že jste nestihnul náš let." To znamená zpátky do vedlejšího terminálu, kde možná ještě nebo už zase nikdo není a za hodinu a půl budu možná zpátky tady u vás, říkám si v duchu. "Or is there another city you would like to fly to tonight?" přerušuje mě mladík... Ujišťuji ho, že jsem právě přiletěl z Evropy a rád bych pokračoval do San Diega, nikam jinam. Do úst se mi dere ironická otázka "What's the city of the day?", ale nakonec to nechám být.

Američan vedle mě evidentně přiběhl ze stejného letu a taky míří do San Diega. Tvrdí mi, že než čekat celý den na letišti v New Yorku, mám radši letět do Los Angeles, půjčit si auto a za dvě hodiny jsem v San Diegu. Do LA to letí za dvě hodiny... Volám manželce, abych se s ním podělil o své dosavadní strasti a své další možnosti. "Rozhodně zůstaň v New Yorku, žádná noční dobrodružství." A tak letím do LA...let v pohodě, na letišti mě překvapilo, že do půjčoven aut je to 15 minut autobusem, navíc si předem musíte vybrat do které chcete, protože jsou od sebe daleko a každá má svoji vlastní dopravu. Právě jede kolem bus do Avisu, známá značka, tak nastupuji.

Přijíždíme na obrovské parkoviště s desítkami, pravděpodobně stovkami aut (a to je jen jedna půjčovna), kde i krátce po půlnoci stojí dlouhá fronta zákazníků. Beru co mi nabídli, ještě navigaci, abych v noci trefil a vzhůru na cestu. Chvíli přemýšlím, jestli se mi s automatickým řazením podaří rozjet, naštěstí je to jednodušší než se zdálo. Navigace je super, dálnice z LA na jih i v tuto noční dobu docela rušná, ale i tak jsem za dvě hodiny v místních Karlových Varech - "Welcome to Carlsbad". Jak vtipné, tři hodiny ráno, za sebou mám 25 hodin cesty a před sebou příjemný týden v kalifornských Karlových Varech. Už se těším do postele...

Jaké z toho plyne poučení?
1. Nejsou Vary jako Vary
2. Tomuhle by nepomohl ani bezvízový styk
3. ČSA (které mám jinak rád) by si měly zlepšit své služby na letišti v New Yorku.