Nový digitální předěl: mobilní zaměstnanci posilují své postavení

Read more!

Méně než pětina firem (17%) umožňuje všem svým zaměstnancům pracovat pružně každý den, i když 94% evropských pracovních sil takovou možnost očekává. Tento fakt představuje rostoucí riziko v celé Evropě, protože téměř třetina zaměstnanců (31%) říká, že by změnilo zaměstnání kvůli možnosti pružné práce. Tyto závěry ukázal nový nezávislý průzkum zadaný společností Avaya.

Průzkum s názvem Flexibilní práce v Evropě a v Rusku bere v úvahu názory více než 3 000 zaměstnanců napříč Evropou. Podle těchto údajů společnosti Avaya riskují firmy nejen ztrátu významné konkurenční výhody, ale zároveň i spokojené a produktivní zaměstnance.
Podle průzkumu by více než tři čtvrtiny (78 %) evropských zaměstnanců uvažovalo o změně zaměstnavatele výměnou za pružné pracovní praktiky a technologie a 94% dotázaných odpovědělo, že tuto možnost požadují po svém zaměstnavateli.
Nejedná se jen o rodiče s dětmi, které požadují pružnou pracovní dobu. 78 procent dotazovaných uvedlo, že by byli připraveni pokračovat u svého zaměstnavatele po odchodu do důchodu, pokud by měli možnost pružné pracovní doby. To by mohlo případně vytvořit rozsáhlou a velmi vzdělanou pracovní sílu, který by pomohla efektivně zvládnout problematiku kvalifikační mezery mezi generacemi i stárnutí pracovních sil.
„Digitální předěl vznikal mezi těmi, kteří měli přístup k technologiích, a těmi, kteří ho neměli,“ řekl Josef Havaš, ředitel Avaya v České republice. „Tato zpráva ukazuje novou digitální propast: mezi firmami, které maximálně využívají produktivitu a efektivitu a přitom si udržují nejlepší zaměstnance a firmami, které vystavují své podnikání riziku, protože nemají technologie, jež by podporovaly, co zaměstnanci požadují.“

Mezi další výstupy průzkumu patří:
• 30% vyšších manažerů si myslí, že pružné pracovní podmínky a technologie zvyšují konkurenceschopnost a úspěšnost v globálním měřítku;
• malé a střední podniky nabídnou pružné pracovní podmínky s výrazně menší pravděpodobností (57 %) než velké podniky (74 %);
• téměř polovina (44 %) zaměstnanců si myslí, že společnost, která nepoužívá pružné pracovní podmínky, zůstává u zastaralých pracovních způsobů;
• více než jedna třetina (35%) z těch, kteří pracují ve firmách, jež neumožňují pružnou práci, věří, že jejich zaměstnavatel disponuje technologiemi, aby to umožnil, ale rozhodl se je nevyužít.
Pro účely tohoto průzkumu byla pružná práce definována jako situace, v níž zaměstnanci nemusí pracovat určený počet hodin nebo na svých pracovištích, ale místo toho si mohou sami rozvrhnout svoji pracovní dobu a určit místo výkonu své práce.

Mluvte jejich řečí a budou vás milovat!

Read more!

Tak nějak by se daly do jedné věty shrnout marketingově-komunikační poučky o tom, jak je opravdu důležité důkladně poznat a dobře znát naši cílovou skupinu, abychom se cítili jako v jejich kůži, naladili se na jejich vlnu, „zapadli“ mezi ně, mluvili jejich řečí – prostě abychom mohli efektivně a s kýženým výsledkem komunikovat produkty a služby naše/klientů. Stačí mluvit jejich řečí a budou vás milovat. A neplatí to jen ve světě marketingových komunikací…

Stačí se třeba o dovolené vrátit do země dávných zahraničních studií a oprášit pár portugalských slovíček. A pak už to jede jako po slaném portugalském másle. Mluvila jsem jejich řečí a prostě mě milovali! Natolik, že jsem za láhev Becherova bylinného moku měla po dobu dvoutýdenní dovolené vlastní pokoj, s vlastními klíči od bytu u kamaráda mého kamaráda, a to zcela zadarmo! Jistě, mnoho v tom sehrálo to, že můj dovolenkový pan domácí - Hugo - je opravdu nadšený a reprezentativní člen sítě Couchsurfing, jejíž členové nabízejí dobrodružným či bezradným cestovatelům bezplatný nocleh na gaučích, matracích a podlahách ve svých domovech. A taky svou roli sehrálo to, že Hugo a já máme společného kamaráda. Nicméně moje portugalština bylo to, co zabodovalo maximálně a dohoda o dovolenkovém ubytování byla na světě. A tak se malým rybářským městem začala prostřednictvím Huga šířit šeptanda o jedné Pavle z České republiky, která fakt válí portugalsky. Všichni se o tom chtěli na vlastní uši přesvědčit. A tak jsem pořád mluvila jejich řečí a prostě mě za to milovali. Natolik, že mě ti neznámí portugalští obyvatelé, kterým dlouho trvá než si vůbec pustí někoho k sobě blíž, přátelsky přijali mezi sebe. A tak jsem poznala místa a potkala postavičky onoho města, které by běžný turista nepoznal. Mluvila jsem jejich řečí a oni nemohli věřit svým uším - byli ve stejnou chvíli šokováni i přešťastni, jako když si s blaženým výrazem ve tváři dávají jeden z dosti sladkých dezertů, který nesmí chybět po žádném jídle. Některé jsem musela přesvědčovat, že opravdu nejsem dcerou portugalských emigrantů, ale Valaška jak poleno. Mluvila jsem jejich řečí a za to mě milovali (skoro tak jako Portugalci milují svou rodinu, která je pro ně to nejcennější na světě) natolik, že jsem se s nimi zúčastnila přátelských večeří, uzavřeného koncertu i narozeninové oslavy – zaplavena grilovanými rybami, vynikajícími mušlemi, krevetami, olivami naloženými v místní směsi bylinek, typickým zeleným vínem, tuňákovou paštikou, fíkovým koláčem, mandlovým pečivem, šťávou z těch nejsladších pomerančů na světě uloupených z nekonečných pomerančových sadů za městem, novými slovíčky a hlavně pohodou. Mluvila jsem jejich řečí a za to mě milovali natolik, že se na chystaný zápas Česko-Portugalsko na Euru začali těšit jako na přátelské utkání a někteří dokonce jeden večer nad pivem v baru nedaleko přístavu s nefalšovanou pokorou tipovali, že Češi ten zápas vyhrajou. No, spletli se…

Poslední večer jsem Huga a jeho přátele nad vrchovatou mísou českých bramboráků, které po dvouhodinovém smažení na dvou pánvích souběžně zmizely za labužnického mlaskání rychlostí kulového blesku, učila tu naši řeč – respektive české „ř“. Pokoušeli se mluvit naší řečí. Ale i když jim to až na jednu výjimku vůbec ale vůbec ani trošku nešlo, stejně je taky miluju :-) P.S.: Myslím, že jsem udělala během dovolené v jednom malém rybářském městečku jižního Portugalska Česku dobré píárko a předpovídám nárůst příjezdového turistického ruchu v ČR!

Fleishman-Hillard získal 2. místo v soutěži Česká cena za Public Relations 2007

Read more!

Agentura Fleishman-Hillard získala v letošním ročníku soutěže Česká cena za Public Relations stříbrné ocenění v kategorii Business to Business PR. Oceněn byl projekt pro Magistrát Hlavního města Prahy – Odbor Fondů Evropské unie s názvem: Propagace programu JPD 2 s návazností na nové programové období.

Cílem této kampaně bylo zvýšení povědomí pražských institucí a firem o možnostech a způsobech čerpání z dotačního programu Evropské unie - JPD 2 a navazujícího operačního programu OPPK (Operační program Praha - Konkurenceschopnost).

Kampaň, která probíhala v průběhu roku 2007, byla postavena na srozumitelné komunikaci velmi složitého tématu prostřednictvím efektivních vztahů s cílovými médii. Dále na přímé komunikaci s cílovou skupinou pomocí informačních akcí a s použitím případových studií úspěšně realizovaných projektů.

Letošní výsledky první výzvy k přihlašování projektů v rámci operačního programu OPPK prokázaly naplnění cíle. Žadatelé přihlásili k dotacím 189 projektů, což je 4x více než bylo běžné ve výzvách v předcházejícím období. Kromě toho přinesla informační kampaň zvýšený zájem o konzultace s odpovědnými administrátory operačního programu a účast na seminářích, což je důležitý předpoklad pro zvýšení kvality žádostí a celkové úspěšnosti žadatelů.

Česká cena za PR je profesní soutěž v oboru Public Relations, kterou od roku 2006 pořádá česká Asociace Public Relations Agentur.. Oceňovány jsou projekty, které nejlépe vycházejí z podnikatelské strategie zadavatele, obsahují kreativní řešení, jsou v souladu s etickými pravidly oboru a mají prokazatelně pozitivní dopad na podnikání a reputaci zadavatele.

Více informací o soutěži na http://www.prcena.cz/2007/index.html.

Ministryně Stehlíková převzala záštitu nad Evropskou cenou za společenskou odpovědnost firem

Read more!

MUDr. Džamila Stehlíková, ministryně Vlády České republiky pro lidská práva a národnostní menšiny, převzala záštitu nad mezinárodní soutěží The European Corporate Responsibility Award (Evropská cena za společenskou odpovědnost firem). Organizátorem soutěže v České republice je největší česká poradenská společnost M.C.TRITON a odborným partnerem je občanské sdružení Fórum dárců. Hlavním cílem soutěže je podpora CSR (společenské odpovědnosti firem).

Od začátku května do 15. června se mohou do soutěže přihlásit právnické osoby podnikající na území ČR, které se do soutěže zaregistrují, splní kvalifikační kritéria pro účast a vyplní přihlášku do soutěže. Firmy mohou v soutěži představit své úspěšné CSR projekty realizované v roce 2007.

Ministryně Džamila Stehlíková svůj zájem o soutěž The European Corporate Responsibility Award zdůvodnila slovy: „Společenskou odpovědnost firem vnímám jako nedílnou součást prosazování politiky rovných příležitostí, nediskriminace menšin a vytváření společenských hodnot nejenom v oblasti zaměstnanců, ekonomické, environmentální, ale i kulturní, vzdělávací a etické. Proto jsem se rozhodla převzít záštitu nad soutěží kladoucí důraz nejenom na propagaci CSR aktivit, ale především na podporu inovací v tomto konceptu představující výzvu do budoucnosti."

Kromě ministryně Stehlíkové v porotě národního kola soutěže v ČR zasednou odborníci a významné osobnosti akademické, společenské a podnikatelské sféry. Tři vybrané firmy, které získají nejvyšší bodové ohodnocení, postoupí do mezinárodního finále, v němž budou hodnoceny odbornou porotou jmenovanou sdružením European Independent Consulting Group, které je mezinárodním vyhlašovatelem soutěže.

Partnery soutěže jsou občanské sdružení Fórum dárců a komunikační agentura Fleishman-Hillard. Mediálními partnery soutěže jsou ekonomický deník E15 a časopis CSR fórum.

Zájemci o účast v soutěži mají možnost přihlásit se u pořadatele e-mailem nebo poštou do 15. června 2008. Veškeré podrobnosti o soutěži jsou k nalezení na www.mc-triton.cz/csr2008, nebo na tel.: +420 224 362 406.

Vítejte v kokpitu

Read more!

Šestibodový bezpečnostní pás je zapnutý. Poslední kontrola vysílače. Motory burácí. Adrenalin cloumá každým milimetrem vašeho těla. Startovací světla za okamžik ukážou zelenou…. Plný plyn!!! Že by klukovský sen? Ne, realita. Zážitek na celý život se naskytl pěti českým a dvěma slovenským novinářům, kteří s námi jeli na press trip společnosti DuPont na Hungaroring a stali se na jeden den jezdcem Formule 1.


Víte, co mají společného teflonová pánev, silonové punčochy a kevlarová vesta? Technologii. Stojí za ní společnost DuPont, jeden z největších vývojářských a chemických firem na světě, která dodává technologie a materiály pro různé odvětví průmyslu, a kromě jiného je oficiálním dodavatelem stáje BMW Formula 1 Sauber Team a partnerem BMW. Svoje technologie využité i v automobilovém průmyslu se rozhodla představit novinářům z východní Evropy tímto jedinečným způsobem. Jak to všechno probíhalo?

Po příjezdu na Hungaroring všichni účastníci vyfasovali kombinézy a přilby a následovala teoretická část o jízdě v monopostu. Komunikace s instruktory, bezpečnostní pokyny, řízení, řazení, brzdění – na první pohled brnkačka, ale ve skutečnosti si člověk pořádně mákne. Konečně už máme ve všem jasno, Schumachera zvládneme levou zadní, takže hurá do aut.

Do té zatáčky se nemohu vejít…
Sedíte ve stísněném kokpitu monopostu, v ohnivzdorné kombinéze je minimálně třicet stupňů, formule se třese jako ďábel, výhled pouze dopředu, v nesnesitelném rachotu neslyšíte instruktora, který na vás zběsile mává a něco řve v němčině. Uvolňujete spojku, formule se rozjíždí a jeden monopost za druhým opouští boxy. Jezdí se za safety carem pěkně v lajně, předjíždění je bohužel zakázáno. Po několika kolech se řidič naváděcího auta slituje a pořádně to rozhulí. Všichni za ním, přece vám to nenatře. Zrychlujete, 160, 170, cílová rovinka, 180, 190, pud sebezáchovy pryč, 195, 200, a … sakra zatáčka! Do té se nevejdu ani kdybych se pos…. Naštěstí k tomu nedojde, formule drží stopu jako přibitá. Ještě pár kol pak zajížďka do boxů. Z monopostů vystupují novináři v úplné euforii, vypráví zážitky, skáčou si do řeči. „Málem mě to v poslední zatáčce votočilo, zadní kola mi ujela…200, kamaráde, 200 jsem dal … škoda že nás nenechali pořádně to rozjet, to bylo úplně skvělý.“



Po zábavě, během již „pracovní“ části se na prezentaci novináři dozvěděli, jaké technologie používali při jízdě, jak je možné, že brzdy umí přibrzdit z 300km za hodinu na 30 téměř tisíckrát za jízdu a přece se nerozpadnou, čím je to, že palivová nádrž nevybouchne i když se monopost rozfláká na cucky, a proč se používá speciální lak pro monoposty.

Delší reportáž o press tripu si můžete přečíst třeba tady (Auto iDnes).

Sumarizace? Skvělý způsob jak propojit práci se zábavou, nabídnout novinářům zajímavé informace originálním způsobem a vybudovat si s nimi osobnější vztahy. Co bude dál? Nechme se překvapit. Mimochodem, prý DuPont dodává nějaké materiály i pro astronauty…

Je Dům Šance bez šance?

Read more!

Zástupci občanského sdružení Šance předali dnes na tiskové konferenci "otevřený dopis komerčně zneužívané mládeže" zástupci Prahy 5 - Ondřeji Velkovi (SZ) - neuvolněnému předsedovi Kontrolního výboru MČ Praha 5. Tento dopis je reakcí "dětí ulice" na neodůvodněnou výpověď Prahy 5 ojedinělému projektu "Dům Šance", který pomáhá mládeži bez domova zařadit se zpět do normálního života. Tiskové konference zúčastnily patronky projektu - herečka Táňa Fischerová a zpěvačka Marta Kubišová.


"Děti ulice, které si svůj osud nevybrali, budou se zrušením Domu Šance, hozeny zpět na ulici. Doufám, že zastupitelům Prahy 5 dojde, že co mohou způsobit svojí neuváženou výpovědí a svůj názor přehodnotí, " řekla Táňa Fischerová.

Konference se také účastnil Ondřej Velek, zastupitel Prahy 5, který dodal: "Pan starosta Jančík rád předvádí svou vlídnou tvář, ale veřejný zájem často nemá jako svou prioritu. Budeme se však snažit výpověď zrušit nebo alespoň odložit, tak aby bylo možné hledat náhradní řešení."

Na kritickou situaci, ve které se Dům Šance nachází, reagovala společnost CETELEM, která prostřednictvím Gabriely Pithartové, ředitelky správy marketingu a komunikace CETELEM, předala zástupcům Domu Šance šek na milion korun. "Naše společnost podporuje děti a mladé lidi dlouhodobě a tímto krokem chceme podpořit Dům Šance v jeho úsilí o začlenění komerčně zneužívané mládeže zpět do života, " uvedla.

Text otevřeného dopisu zastupitelům Prahy 5:


Více informací o Projektu Šance najdete v našem předchozím příspěvku nebo na http://www.sance.info/