A zase ta globalizace

Tak, je zde globalizace. Všichni o ní víme, v médiích se vyskytuje 50x denně, na venkově na ní nadávají, rostoucí generace manažerů globálních firem si mne ruce ze skvělých pracovních příležitostí, lidé spokojeně nakupují. Vypadá to, že globalizace, jako poměrně nový společenský fenomén hýbe světem, jen ti nepřizpůsobivý ji špatně snášejí. Kde se stala chyba? Asi před 200 tisíci lety! To začala první známá globalizace.

Homo Sapiens se tehdy rozšířil po celém světě. Těžko říci, jaké důvody ho k tomu vedly a jak těžké to měl, výsledek byl již v té době rozporuplný. Člověk rozumný sice během několika desítek tisíc let osídlil celý svět, ale zároveň zdatně potřel své příbuzné, lidi neandrtálské. Z pohledu péče o přírodu se také nevyznamenal, protože snědl všechny mamuty. Čas plynul pomalu, ale zrychloval. Dalším globalizačním pokusem byla například Římská říše, která zdárně pohltila většinu Evropy. Měla již všechny rysy dnešní globalizace: Najatí zahraniční manažeři, společné zákony, mezinárodní vojenské síly i pohyb zboží a pracovních sil.

Optimisticky pro Čechy vypadala globalizace ve 14. století za vlády Lucemburků. Tehdy se Karel IV (který se jmenoval ve skutečnosti Václav), víceméně shodou okolností v roli českého krále a císaře římského rozhodl pro pragocentrismus. Těžko říci, zda ho k tomu vedly nějaké praktické důvody nebo pouze vzor k otci Janu Lucemburskému. Ten totiž Čechy využíval zejména jako středověký bankomat. V té době také kvetl mezinárodní obchod, královské dvory v Evropských zemích se hemžili šlechtici z ciziny a mezinárodní vojenské síly podnikaly křížové výpravy. V dobách míru potom šlechtici spravovali dobytá území a vlivem toho byli k zastižení doma tak jednou za dva roky. Globalizovalo se i vzdělání a věda, aktivně se zapojovala také církev. Velmi známá je služební cesta Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Později nás Tycho de Brahe učil poznávat hvězdy a kámen mudrců, zatímco Komenský vzdělával polovinu Evropy.

Globalizační trend pokračoval se zámořskými objevy, osidlováním všech kontinentů Evropany, kteří za pár desítek let stihli to, na co Homo Sapiens potřeboval sto tisíc let. Dvacáté století přineslo rychlou výměnu informací a celý kolotoč zrychlil. Ale nic nového, stopy globalizace nás provázejí od počátků lidstva. Bez ní bychom asi neměli papír a kancelářích by rušil tlukot majzlíků a hliněných destiček, místo kola by se možná ujaly odrážecí saně. Nelze zapomenout ani na hedvábí, brambory (i když pro mě Kolumbus mohl přivézt něco jiného), vinnou révu, kaviár, latinsko-americké tance a další veskrze nepraktické, ale příjemné věci. Občas se stane také to, že s globalizací něco zmizí, podobně jako neandrtálci a mamuti. Poslední novodobou etapu nepřežily spíše pověry jako zlaté české ručičky, německá přesnost nebo anglická rozvážnost. Globalizace tu zkrátka byla a je, nemůžeme z ní vinit jen velké firmy. Skoro každý člověk se jí účastní a přispívá, velikost jeho přínosu se pozná bohužel jen s určitým odstupem. Je jen na nás, jestli ten odstup dokážeme mít.