Read more!
V polovině listopadu se virtuální svět zapsal do historie zločinu. Každý zločin má místo činu a motiv. Místem činu se stal hotel Habbo, jehož příznivci se stávají virtuálními správci a možná i majiteli pokojů. Idyla avatarů a jejich zařízených pokojíčků, kde si hrají své hry byla dlouho dokonalá, než v hotelu někdo začal krást židle. A nejen ty. Prvním motivem, který každého napadne, je zlomyslný žert. Vždyť ten neexistující nábytek nemá žádnou cenu, nebo má?
Zpravodajské agentury a pravděpodobně ani nizozemští policisté nelenili a škodu vyčíslili na 108 000 korun. Takže to byly skutečné peníze! Virtuální svět se skutečnými penězi potkává ve dvou okamžicích. Uživatel si za skutečné peníze nabíjí své herní kredity, které mu pomohou k získání herních prostředků. V tomto případě například nábytku do hotelového pokoje. Je pravda, že pokoj bez postele a židlí nemá valný smysl, pokud člověk není podlahář nebo malíř pokojů. Nedivme se tedy, že si hráč, kterému zmizí postel, stěžuje. Podruhé se realita peněz dotkne tohoto světa, když někdo na své virtuální šikovnosti vydělá kredity a pak je někomu za skutečné peníze prodá. Prodeje identit, firem nebo vybavení v těchto hrách představují reálný obchod.
Ukradené židle z hotelu se tak dotkly obou těchto oblastí. Poškození si židle koupili za kredity a někdo jim je ukradl. To je nepochybně protiprávní. Když si v kasinu koupíte žetony za dvěstě tisíc a někdo vám je ukradne ze stolu, je to vlastně stejné. A když potom s těmi ukradenými žetony zloděj vyhraje, i výhra je tak získána protiprávně, tedy pokud ho někdo chytí. U něčeho tak univerzálního jako jsou peníze je to těžké, u žetonů v kasinu je to jednodušší a když se vrátíme k nábytku – opět například židle - s dvaceti židlemi pod kabátem se také utéct nedá – ani na webu. (Napadá mne bezděky česká klička: s dvaceti židlemi utíká jen blbec, zběhlý světák ukradne celou továrnu).
Virtuální světy mají naštěstí své hranice. Židle z hotelu mají hodnotu pouze v tomto hotelu, získané kredity se také nedají použít v jiné hře. Zloděj se bohužel nedovtípil, že pokud někomu nábytek chybí a někomu přibyl, lze jej najít. Ajtík si domyslí, že jistě včetně historie transakcí. Provozovatel serveru musel být hodně sebekritický, aby přiznal, že vše není v pořádku, sám to nedokázal vyřešit a zapojil policii. Nizozemská policie tak zaznamenala nepochybný úspěch. Prokázala dostatek odvahy neprohlásit, že takové věci řešit nebude a vyvodit z činu právní důsledky. Nalezení pachatele, který se možná prozradil tak, že v hotelovém pokoji měl jednu postel a šedesát židlí a organizoval jejich aukci, bylo jistě celkem snadné.
PR oddělení policie odvedlo také dobrou práci, už jen tím, že se tato story dostala tak rychle na světlo. Kreativitou nešetřili ani při výrobě televizního spotu. Záběry připomínaly spíš celostátní zátah na mafii než zatčení malého zloděje. Kukly, přilby, samopaly, nechyběla snad ani termonukleární tarasnice, proslulá z TU tři sta třináct. Zlodějíček nejspíš ve skutečnosti šel podat na stanici vysvětlení, zpravodajství vyvolalo dojem, že v Holandsku se zásahovka volá běžně i na patnáctileté zlodějíčky.
Dá se tedy říci, že s hotelem vše dopadlo dobře a plyne z toho několik závěrů:
Pokud jde o zločin, Češi nebyli tentokrát první, přestože nápad i provedení jsou nám tak nějak blízké. Kdybychom první byli, tak by se z toho stala lidová živnost, protože pachatel by se i v případě prozrazení pravděpodobně dočkal promlčení svého činu, nikoli soudu nebo trestu. Podle hotelu Habbo lze také usoudit, že zlodějna kvete v každé společnosti. Pokud jde o hotel, příště bude na scéně virtuální prostituce, což je logické. Máme pokoj, postel i žádostivou avatarku, která za 7 kreditů předvede klientovi-avatarovi třeba cestu kolem světa.
Co nás ještě čeká? Bojůvky a domobrana. Tyto sociální modely kromě reálných nebezpečných míst fungují v každé sci-fi. Pokud by tedy neovládly i naše paralelní světy, stal by se nejspíš zázrak. K tomu je potřeba vytvořit protiváhu. Virtuální ochranky, soukromé detektivy a armády. Skvělá příležitost pro vítězství dobra nad zlem. Velkou příležitost představuje také zavedení záporných avatarů. Všichni by se tak nemuseli tvářit jako nejdokonalejší a nejhodnější andílci a moderní mládežníci. Mohli by se rovnou profilovat po svém Představte si profil: jsem zloděj a podvodník, vypadám a páchnu jako když jsem vylezl z popelnice.
Potom by mohla vzniknout virtuální policie, která by virtuální prohřešky virtuálně řešila. Zde jsme možná nizozemské kolegy předehnali. Podle převládajícího názoru médií na viditelnost policie na našich silnicích je zřejmé, že naše dopravní policie již tento model zavedla.
